Thomas Kulidakis: Řecko na prodej a geopolitika

Výsledky jsou o půl procenta horší než odhady řecké vlády, Evropské komise i ekonomických expertů Mezinárodního měnového fondu. Opětovný omyl ekonomických analytiků znovu zavání pocitem již viděného a slyšeného.

Rok za rokem Řekové, Evropané i světová veřejnost slyší stále se opakující povzbudivá slova. Od představitelů mezinárodních věřitelů i aténské vlády. A to, že tento rok už určitě, ale zcela jistě, přijde vytoužený ekonomický růst. Začátek roku 2017 se v tolikrát nepotvrzeném optimismu neliší.

Tentokrát má ekonomický růst přijít na základě dokončení druhé revize plnění podmínek třetího memoranda o škrtech a půjčkách na splácení půjček. Pokud bude dokončeno, Řecko by se mohlo zúčastnit programu kvantitativního uvolňování Evropské centrální banky. A později se vrátit i k praxi půjčování peněz z komerčních zdrojů. Pomoci by mohl i částečný odpis dluhu, eufemisticky nazývaný prodloužením splatnosti a snížením úroků. A skutečně, vše výše zmíněné by mohlo fungovat.

Einsteinova definice šílenství

Záměrně jsem použil kondicionál. Experti všech stran totiž stále operují v intencích „pokud a jestliže“. A když ne dnes, nebo tento rok, ten další určitě. Jenže to řeckým zaměstnancům, kterým se za roky ekonomické krize propadl příjem zhruba o 40 procent, nepomůže. Nepomůže to ani penzistům, kteří ze svých seškrtaných penzí často živí širokou rodinu. A kondicionální růst nepomůže ani místním podnikům, které své aktivity snížily oproti době před krizí o více než 60 procent.

Kondicionální růst nepomůže penzistům, kteří ze svých seškrtaných penzí často živí širokou rodinu|foto: ČTK/AP, Yorgos Karahalis,ČTK

Další neúspěch takzvaných záchranných programů v širším důsledku nepomůže ani myšlence evropského sjednocení, důvěře Evropanů ve vzájemnou solidaritu a schopnosti svých politiků. Řecko je ekonomicky skutečně na kolenou. Jediné pozitivní číslo je primární přebytek, tedy plusové hospodaření státu očištěné o náklady na obsluhu dluhu. Primární přebytek ovšem znamená osekání výdajů státu a zvýšení daní. Což v prohlubující se spirále dusí dále ekonomiku – domácí spotřebu i růst firem.

Rýsuje se totiž problém, který je v pozadí od počátku ekonomických problémů. Poslední, co Řekové mohou nabídnout, je jejich geopolitický význam. Strategická poloha v jihovýchodním Středomoří přeje vojenství i obchodu. Spolupráci nabízí Aténám dlouhodobě Rusko. To má ale vlastní ekonomické problémy.

Něco jiného je Čína, která má dostatek likvidity. Z Říše středu pocházející firma COSCO si koupila nadpoloviční podíl v přístavu Pireus. Čínská rozvojová banka, coby alternativa k západním institucím Světové bance a MMF, nabízí další peníze.

Řeckým zaměstnancům se za roky ekonomické krize propadl příjem zhruba o 40 procent|foto: ČTK/AP, Yorgos Karahalis,ČTK

Doufejme tedy, že jsou pravdivé zvěsti, které unikají z kuloárů do médií a tím i na veřejnost. A to, že se německá kancléřka Merkelová konečně rozhodla postavit svému ministru financí Wolfgangu Schäublemu. Neboť ten je jedním z nejviditelnějších proponentů přístupu naplňujícího Einsteinovu definici šílenství opakováním stejného přístupu s očekáváním jiného výsledku. Ztráta kolébky demokracie by totiž Evropu a celý Západ nebolela ani tak ekonomicky, jako spíše politicky.