Tetování (3.díl): Mumifikovaná modř

Prvotní tetování sice kvůli omezené trvanlivosti zůstane tajemstvím, nicméně ode dne, kdy turisté nalezli v Alpách zmrzlou mrtvolu pravěkého muže, máme jasno o nejstarší tatuáži - jejím nositelem je mumie Ötzi, 5100 až 5350 let starý "Ledový muž". "Celkem bylo nalezeno čtrnáct skupin znamení v podobě jedné až sedmi čárek a dvou křížů," popsal pravěké "kérky" Konrad Spindler s tím, že další tatuáže mohly být na tmavých nebo zničených místech těla. K tetování párcentimetrových čárek bylo užito drceného dřevěného uhlí. K zajímavým závěrům došli lékaři: "Značky možná měly zmírnit bolest ran a osteoartritidu, již rentgen objevil v krční páteři, kříži a pravé kyčli."

Před nálezem poutníka z Alp byly za nejstarší tatuáže považovány proužky egyptské kněžky, jejíž mumii lze zařadit do Střední říše (2040-1780 př.n.l.). Kněžka Amunet se z temnot hrobky v údolí Dér-el Bahrí vynořila v roce 1891. Na těle dámy nejspíš z královského harému Mentuhotepa II. z Théb byly podélné čáry na rukou i stehnech. Amunet, uložená v Káhiře, měla též vytetován eliptický útvar z teček na podbřišku, o němž odborník R. S. Bianchi prohlásil, že mělo kdysi "nepochybně smyslný podtón". I další těla jsou vesměs ženská; jde o tanečnice, zpěvačky či harémové milenky. Ty mívaly symbol groteskního bůžka Bese, patrona bujarých radovánek.

Egyptské tetování je též na soškách a tzv. vešebtách, podobné figurky i mumie byly nalezeny na núbijském hřbitově v Kubbanu (kolem 1800 př. n. l.). Ovšem nejkrásnější nálezy pocházejí z hor východního Altaje na jižní Sibiři. V jedné z hrobek druhého kurhanu (II) nalezl S. I. Ruděnko roku 1947 balzamovanou mumii z Pazyryku (z doby asi 400 př.n.l): "Mužovy paže a část nohy pokrývalo fantastické tetování zobrazující skutečná i bájná zvířata včetně gryfů, beranů, ptáků, hadů a jelenů." Tetování bylo příkladem tzv. zvěrného stylu, typického pro Skyty. Další mumie, tentokrát "Zmrzlá princezna", přibyla roku 1993 v Ukoku a její tělo krášlily motivy zvířat - tetovaný měla i palec. Na Altaji skonal i další muž: přezdívaný Bojovník nebo Jezdec, starý asi 2500 let. Byl pochován v dřevěné komoře a uchovalo se tak velké tetování jelena na rameni.

PhDr. Mgr. Martin Rychlík (*1977) věnoval tetování rigorózní práci v Ústavu etnologie FF UK (2004), z níž vzešla i kniha Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla (NLN). Studium teorie a dějin kultury na FF UK ukončil diplomovou prací o elektronické industriální hudbě (2006). V doktorandském studiu se věnuje antropologii umění a návratu archaismu. Studia VŠCHT a PřF UK (zeměpis-dějepis) nedokončil. V letech 2000-06 byl redaktorem ČTK, od prosince 2006 je editorem ekonomického týdeníku EURO. Přispívá do Lidových novin, ArtMagazinu Tetování a Českého lidu; spolupracoval s Českou televizí. V Boskovicích uspořádal výstavu o tetování, pro NLN v současnosti připravuje knihu o dějinách účesu. Je rozvedený, má čtyřletou dceru.

Seriál o tetování a skarifikaci vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.

1.díl seriálu o tetování:
Začíná seriál o tetování (1.díl)

2.díl seriálu o tetování:
Funkce a symbolika (2.díl)

Archív seriálu o tetování a skarifikaci