Tetování (10. díl): Barbaři, stigma a křesťanství - Evropa v antice a středověku

Třeba Hérodotos (484-425 př. n. l.) zmiňuje tetování u Thráků: "Tetování se u nich považuje za znamení urozenosti. Kdo není tetován, toho pokládají za nízkého původu." Tatuáže dokladují též řecké vázy z Atén a báje; o Orfeově zabití menádami se v mýtech vypráví, že thráčtí muži, kteří krveprolití přežili, se rozhodli své ženy tetovat, aby už vícekrát nevraždily. V Řecku, kam tetování doputovalo asi z Persie nebo Egypta, bylo nejprve symbolem prestiže, později však - podobně jako v Římě - kleslo na atribut lůzy.

Někdy byli tetováni římští legionáři sloužící na hranicích. Dle Plinia Staršího se tetovali Sarmaté kočující na Kavkaz, Tacitus píše o germánských obrázcích kance. Další autoři (Plútarchos, Aristofanés, Seneca, Dioskúridés a Galénos) uvádějí ve svých dílech kromě trestaneckého cejchování i příklady zkrášlování u Ilyrů, Galů, Dáků, Skythů nebo Britů. Nejednoznačný je pramen Caesarův, v němž stojí: "Všichni Britanové se natírají barvivem z borytu, které barví na tmavomodro, a o to je pohled na ně v boji hroznější." Mohlo jít jen o malování, jež ale dalo Piktům jejich latinské jméno. A slovo stigma mívalo význam vypálení, vypichování nebo tetování značek. Za vlády Valeriána se značila čela odsouzených k práci v dolech. Ve Středomoří se tetováž stávala nechtěnou a není divu, že byl zájem o její odstranění. Lékaři Áetios, Scribonius či Archigenés radili, kterak tak učinit, a Marcellus doporučoval na "dlouhou dobu aplikovat holubí trus s octem". Tetovali se též první křesťané - vypichovali si křížky, nápisy INRI, X, JN, alfu a omegu, Ježíšův akronym IX??? či jehňata. Nicméně tatuáž byla vykazována na okraj a roku 787 na koncilu v Celchyth papežem Hadriánem I. zakázána úplně coby ritus paganorum, který przní božské dílo.

Církev tetování napadala jako dílo ďáblovo a znak čarodějnictví: "Drobné modré či červené vpichy, někdy i větší značky zvící zaječí tlapky, či těla žáby, symbolizovala sepjetí nositele se Satanem." Tetováž se omezila na výjimečně známé případy, jakým byl zabitý král Harold II. u Hastingsu (1066). Modré značky si občas dováželi křižáci jako upomínku ze Svaté země. Raritou tak byl uchovaný obyčej krojovaných katoliček na Balkáně, jež si až do 19. století dělaly křížky, čemuž se říkalo nabocati križ.

PhDr. Mgr. Martin Rychlík (*1977) věnoval tetování rigorózní práci na Ústavu etnologie FF UK (2004), z níž vzešla i kniha Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla (NLN). Studium teorie a dějin kultury na FF UK ukončil diplomovou prací o elektronické industriální hudbě (2006). V doktorandském studiu se věnuje antropologii umění a návratu archaismu. Studia VŠCHT a PřF UK (zeměpis-dějepis) nedokončil. V letech 2000-06 byl redaktorem ČTK, od prosince 2006 je editorem ekonomického týdeníku EURO. Přispívá do Lidových novin, ArtMagazínu, Tetování a Českého lidu; spolupracoval s Českou televizí. V Boskovicích uspořádal výstavu o tetování, pro NLN v současnosti připravuje knihu o dějinách účesu. Je rozvedený, má čtyřletou dceru.

Seriál o tetování a skarifikaci vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.

Archiv seriálu o tetování a skarifikaci