Test popularity

Výsledek ho určitě nepotěšil, ale po pravdě řečeno, jestliže jako vyhlášený slávista očekával vlídné přijetí na Spartě, je to totéž, jako kdyby se šel pobavit tancem na nejbližší technoparty. Podle bouřlivého pískání to vypadalo, jako by byli fanoušci Sparty přesvědčeni, že premiér přišel fandit kyperské Nikósii. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného, hosté chvílemi předváděli hezký fotbal, nicméně i sparťan je volič, kterého nemá smysl dráždit. Náš premiér je ve věku, kdy mu ještě nečiní problém aktivně běhat za balónem, tím pádem nelze vyloučit, že mu o žádnou provokaci nešlo, a prostě se chtěl potěšit pohledem na dobrý fotbal.

V takovém případě by ovšem učinil moudře, kdyby na tribunu přišel inkognito, nejlépe v přestrojení. Pokud byl totiž spatřen, jak tleská sparťanskému vítězství, může se mu docela dobře stát, že bude příště vypískán pro změnu na Slavii. Existuje ale ještě jedna hypotéza, proč Stanislav Gross, jako čerstvý premiér, zamířil na Letnou. Třeba chtěl demonstrovat svou kuráž, aby si občan řekl: Jestliže se Gross nebojí sparťanských fanoušků, nepochybně ani nemá strach řídit stát. S takovou verzí by mohl uspět, pokud se mu kolegové ve straně a ve vládě rozhodnou poťouchle radit, aby svou popularitu příště testoval raději na akcích, jako je Pražské jaro.