Terorismus

Po útocích na Londýn znovu ožily otázky, co se vlastně skrývá za ideologií islámských teroristů. Ožívá pocit Američanů, kteří se po útocích na New York a Washington nechápavě ptali: proč nás ti lidé vlastně nenávidí? Nebo jak to konstatoval po londýnské tragedii jeden z novinářů: obyvatelé tohoto města trpí kvůli lidem, jejichž přesvědčení ani neznají.

V jistém smyslu je islámský terorismus stejný jako každý jiný terorismus. Je to snaha dosáhnout politické cíle naháněním hrůzy a zasažením slabých míst lidských komunit. Jenom v Evropě jsou dobře známé organizace jako Irská republikánská armáda nebo baskická ETA. Ve Spojených státech byl nejhorším teroristou před 11.zářím 2001 Timothy McVeigh, který odpálil náklaďák plný výbušné směsi před vládní budovou v Oklahomě.

V čem jsou ale specifika islámského radikalismu? V posledních desetiletích se zrodila ideologie politického islámu, který má mnoho odnoží. Jednou z nich je afghánský Taliban a Usáma bin Ládin. V extrémní podobě, kterou právě bin Ládin reprezentuje, jde o vyhlášení války Západu. To ostatně tento terorista dávno udělal, nikdo ho ale naneštěstí nebral vážně.

Bin Ládin a jeho kumpáni údajně věří, že jejich zkušenost z odboje proti Sovětskému svazu v Afghánistánu se může zopakovat. Připomeňme, že desetiletá válka v Afghánistánu, jež trvala skoro celá 80.léta, byla zástupným konfliktem. Vtrhla tam sovětská armáda, která ovšem narazila na tvrdý odpor tamních kmenů, jež vyhlásily sovětům džihád, tedy svatou válku. Do Afghánistánu se začali okamžitě stahovat nejrůznější islámští bojovníci, kterým poskytli podporu Američané. To vedlo nakonec k potupné porážce Moskvy. Bin Ládin prý věří, že podobně nyní porazí Spojené státy. Zjevně si neklade otázku, nakolik vedly k vítězství americké zbraně, celková politika Západu nebo celková demoralizace socialistického bloku.

Je zřejmé, že bin Ládinova představa má s realitou málo společného. Přesto je popularita tohoto teroristy v mnoha islámských zemích vysoká. Ztotožňují se s ním i lidé, kteří jinak násilí na civilistech odmítají. Za poznámku stojí neoficiální oslavy, jež probíhaly v ulicích mnoha islámských zemí po 11.září.

Vážnou otázkou je, nakolik se tito extrémisté odklonili od islámu. Americký prezident Bush (a nyní i britský premiér Tony Blair) zdůrazňují, že boj se nevede proti islámu, ale proti lidem, kteří toto náboženství zneužívají pro svoje zvrácené cíle. Představitelé islámských zemí mnohokrát prohlásili, že tito lidé se pokusili o únos islámu a snaží se držet jejich náboženství jako rukojmí.

Jisté ale je, že teroristé věří v teorii střetu civilizací. Jsou přesvědčeni, že mezi západním a islámským světem nastal rozhodující konflikt, ve kterém prohraje zkorumpovaný a zpohodlnělý Západ. Mají pocit, že slouží vyššímu cíli - a jsou vlastně martýry, když v boji zahynou - třebas jako sebevrahové s výbušninou na těle mezi nic netušícími cestujícími v metru nebo v autobusu.

Cílem ideologie politického islámu je zavedení zákonů šária - tedy přísných islámských pravidel, jež se týkají každodenního života všech obyvatel. Koncept svobody a konsensu je těmto lidem na míle vzdálen. Islámské zákony se totiž prosazují násilím, nikoliv hlasováním. Z toho pak pramení nenávist k západním hodnotám, jež minimalizují vládu a dávají co nejvíce svobody lidem, což samozřejmě připouští i nejrůznější poklesky. V souvislosti s nynějšími útoky v Londýně zaznívají otázky, nakolik jsou činy teroristů přímým důsledkem agresivních kázání v mešitách západních měst?

Specifikem islámských teroristů je také snaha o vysoký počet obětí. Irská republikánská armáda nebo organizace ETA obyčejně nastraží výbušninu a předem zatelefonují, aby nedošlo k lidským obětem. Bin Ládin se o to vůbec nestará. Naopak, pro jeho teroristy je typické to, že si vyberou místa s hustou populací. Žádné varování nikdy nedávají. Proto je velmi těžké jejich ďábelské úmysly odhalit a plánované akce znemožnit.

Vedou se nejrůznější úvahy o tom, zda (a jak) může koexistovat islám a demokracie. Zatím totiž neexistuje na světě příklad státu, který by byl islámský a zároveň demokratický. Nejčastěji se uvádí Turecko, jenomže i tamní demokracie se drží díky armádě, která v případě ohrožení sekulárního státu odstraní ze zákulisí některého politika, nebo rovnou vyjede s tanky do ulic.

Jak se tedy bude vyvíjet boj proti tomuto druhu ideologie? Kdysi jsme říkali, že komunismus nepomine, dokud se nezhroutí v Moskvě. Možná platí cosi podobného: odpověď na islámský terorismus musí přijít z islámského světa. Musí vzniknout alternativa nepolitického islámu, oddělení státu a náboženství - a pluralitní společnosti v této části světa. Pravda, nastane-li něco podobného, bude to vlastně jiná forma západní společnosti. Třetí cesta totiž ani v tomto případě zřejmě neexistuje.