Terorismus

Voličům je to jasné: většina jich požaduje důkladnější kontroly na letištích a nádražích, monitorování veřejných prostranství kamerami a častější osobní kontroly v ulicích. Politici však zajedno nejsou. Spolkový ministr vnitra Otto Schilly obvinil bavorského resortního kolegu Becksteina z šíření paniky, když právě taková opatření vyžadoval.

Situace je podobná i v dalších státech Unie včetně těch, které do ní vstoupí v květnu tohoto roku. Občané nemají strach z omezení, která by vznikla důraznějšími bezpečnostními opatřeními, dávají přednost životu před okleštěním svých osobnostních práv. Někteří politici se však obávají, že represivní moc by mohla zneužít výhod, kterých by se jí dostalo. A tak se vlastně čeká na další teroristický útok.

V zemích, které jsou nejvíc postiženy terorismem a zároveň jsou považovány za demokratické, konkrétně v Izraeli a ve Spojených státech, došli už všichni, tedy i politici k závěru, že prvořadá je bezpečnost občanů. Demokracie je silná a dokáže se vyrovnat i s různými výstřelky, které mohou vznikat a vznikají omezováním práv jednotlivců. A v Izraeli lze pozorovat ještě jeden aspekt, který by nám v Evropě také mohl pomoci překonávat strach z terorismu, právě ten strach, který se nám snaží islámští fundamentalisté vnutit.

Izraelci vědí, že jejich země není bezpečná, ale ve své většině nezmatkují. Snaží se žít sice opatrně, ale normálním životem. To je velice důležité, zejména když v Evropě lidé propadají hysterii a sdělovací prostředky je v tom podporují. Jedna věc je přijmout opatření a jiná dát najevo strach. Právě ten nás nutí ustupovat teroristům ve chvíli, kdy bychom měli proti němu bojovat. Evropská tradice nabádá k ústupu, ale dějiny ukázaly, že to nebylo vždy správné, a my Češi jsme to pocítili na vlastní kůži například v Mnichově roku 1938.

Proč vlastně muslimští extremisté útočí? Z pohledu Izraelců, Američanů a Evropanů nejsou vystaveni žádnému příkoří, naopak, všichni by se s nimi rádi dohodli, pokud zanechají teroristických hrozeb. Extremisté sami říkají, že je křesťané a židé utiskují, že je zabíjejí a vykořisťují. Proto jim vyhlásili džihád, svatou válku, ve které je všechno dovoleno, nejen zabíjení ale i loupeže ba i prosté krádeže. V těchto dnech byl ve Španělsku odsouzen na osm let drobný zloděj Ali Ibrahine, který vykrádal obchody ve Valencii. Utržené peníze nepoužil ve svůj vlastní prospěch, ale odevzdával je dobrovolně islámským teroristům na podporu jejich akcí. Může se to zdát směšné, ale onen člověk se domnívá, že tak činil ve jménu Alláha.

Stejně jako stovky mladých lidí, kteří jdou dobrovolně na smrt ověnčeni bombami s pocitem, že se hned po atentátu dostanou do islámského nebe plného lahůdek, jež jim budou předkládat krásné hurdisky. Můžeme si o nich myslet, že jsou to lidé pomatení, hloupí, fanatici, že tak činí protože žijí ve veliké bídě a kdyby je vyspělý svět vzdělal a nabídl jim práci, situace by se pro ně změnila a oni by přestali útočit. Možná by to na některé z nich platilo, ale to, co je opravdu žene k činům, je snaha nastolit islámskou víru po celém světě. Není těžké představit si takovou společnost.

Děti by nesměly pouštět draka, na fotbale by se netleskalo, veřejné popravy by byly zábavou pro masy, homosexuálové by byli shazováni do propastí nebo ukamenováni. Zakázalo by se promítání filmů, televize by sloužila pouze k propagaci víry. Ženy by se nesměly na ulici smát, musely by chodit pět kroků za svým mužem, nesměly by si sednout, pokud muž ještě stojí, trestány by byly za řízení auta. To není žádná teorie, takový stát už muslimští fundamentalisté vytvořili a vládli v něm, dokonce po jeden čas s podporou Západu. Talibán takový režim nastolil všude, kam až dosáhla jeho moc, tedy v Afganistánu.

Propagátorům takového pohledu na svět se nedá ustupovat, i když nás zrovna neohrožují svým terorem. Není totiž kam ustupovat. Jejich představy a ideologie odporují všemu, na čem je založena křesťansko-židovská civilizace. Proti takovému pojetí světa se dá opravdu jenom bojovat.