Tereza Zavadilová: Ráje, kde se neplatí daně

Ministři nejvlivnějších zemí sdružených ve skupině G7 o víkendu v Londýně dohodli kontury zavedení mezinárodní minimální podnikové daně. Kromě toho by nadnárodní firmy měly platit daně v zemích, kde vytvářejí podstatnou část zisku, a nikoli jen tam, kde mají administrativní sídlo.

Čtěte také

Daňové ráje mění klima. Kácení pralesů je ze dvou třetin financováno z podezřelých zdrojů

Diskutovaným bodem je také dohoda nad zdaněním technologických gigantů jako Google, Facebook či Microsoft, tedy většinou firem amerického původu. Ideálním výsledkem by měl být kompromis: Někde mezi situací, že firmy v Evropě neplatí téměř žádné daně, ač mají miliardové výdělky, a sektorovou, tedy trestající a málo efektivní, takzvanou digitální daní. 

Dosáhnout široké dohody ale nebude jednoduché kvůli rozdílným zájmům států. Daňové přístavy jako Irsko nebo Kypr dlouhodobě těží z korporátních daňových příjmů, protože nízká sazba přilákala řadu mezinárodních firem k registraci.

Nejbohatší unikají úplně

Na druhé straně jsou tradiční silné ekonomiky s poměrně vysokou sazbou daně z příjmu firem jako Francie či Německo, jimž velké firmy s placením daně utíkají. Kapitolou samo o sobě jsou země s nulovou firemní daní jako Bahamy, Kajmany či Britské panenské ostrovy. Sice tam firmy neplatí daň, ale ekonomika ostrovních států je postavena na vybírání dodatečných poplatků za administrativní sídla firem a právní či podobné služby. 

Čtěte také

Tereza Zavadilová: Peníze z helikoptéry a inflace

Konsenzuální daňová sazba je zatím navržena na  minimálně 15 procent – měla by fungovat tak, že pokud firma zdaní příjmy v daňovém ráji například desetiprocentní sazbou, v zemi podnikání – tedy třeba v Česku – daný podnik pět procent doplatí. Patnáctiprocentní daňová sazba je relativně nízká, protože stále umožní jednotlivým státům konkurenci.

V Česku je korporátní daň 19 procent, ve Francii 30. Zablokováním dohody na úrovni Evropské unie hrozí Irsko a Kypr, které mají daň ve výši 12,5 procenta, nesouhlasit bude Maďarsko s devíti procenty, čeká se i odpor Nizozemska, které vydělává na daňově výhodných holdingových schématech – což dobře ví i mnoho velkých českých firem, které je také rády využívají. Podobné holdingové přístavy pro bohaté firmy nabízí i Singapur a Hongkong.   

Čtěte také

Ondřej Soukup: Pochybní miliardáři na Kypru a v Británii

Je pravda, že daňová kouzla globální gigantů dosáhla už trochu absurdní úrovně. A to i čistě mezi daňovými ráji. Nedávno vyšlo najevo, že irská pobočka Microsoftu, která vydělává na celosvětovém prodeji licencí, zaplatila z loňského zisku ve výši 315 miliard dolarů nulovou daň, protože se k daňové povinnosti registrovala na Bermudách – protože ostrov korporátní daň vůbec nemá. O tom se každému českém eseróčku může jenom zdát.

Dohoda o daních je rozhodně potřebná, protože globalizovaný a technologický svět přinesl potřeby, které staré daňové soustavy jednotlivých zemí neumějí zohlednit. Všelékem už dávno nejsou co nejnižší daně – i v Česku totiž většinu daňových příjmů státu krmí relativně chudí zaměstnanci, nikoli bohaté firmy, a ty nejbohatší unikají úplně.

Aby byla země pro zahraniční firmy atraktivní, musí kromě nízkých daní nabídnout i předvídatelný systém, jednoduchou administrativu a jazykovou vybavenost. A soutěž v téhle oblasti je určitě konstruktivnější než v jen v té čistě daňové. 

Autorka je ekonomická novinářka