Temný středověk, ale i světlo a kolébka evropské vzdělanosti

„Vrcholem jsou univerzity, které se rozvíjejí od 12. století,“ řekla v Magazínu Leonardo Blanka Zilynská, archivářka Archivu Univerzity Karlovy a odborná asistentka Ústavu českých dějin FF UK.

Vzdělání ale bylo kultivováno samozřejmě dříve. „Pro lepší orientaci se musíme obrátit na církevní prostředí, které bylo výlučným místem, kde se vzdělanost pěstovala. Nejstarší školy jsou vázány na kláštery, kapituly, později i farnosti.“

Novinka, kterou ve 12. století univerzity byly, byla ale vázána na městské prostředí. „Komunity učenců i těch, kteří se učili, tedy studentů, se sdružovaly a snažily se získat privilegia pro svou ochranu,“ vysvětlila archivářka.

„Univerzity se pokoušely poskytovat univerzální vzdělanost, odtud i jejich název, a to ve všech tehdejších možných oborech, tzv. svobodných uměních, tedy vědách humanitních, včetně medicíny a astronomie.“

Technické obory za svobodná umění považovány nebyly. „Nazývaly se artes mechanicae, a na univerzitě zastoupeny nebyly.“

Každá univerzita byla velice důležitá pro místo, kde působila. „Byla to záležitost jednak prestiže daného panovníka, ale měla vliv i na prostředí, ve kterém působila.“

„Představte si, jak velké bylo asi město, a dvojnásobek lidí se do něj přichází učit na univerzitu. Musí někde bydlet, něco jíst, do něčeho se oblékat, takže komunita studentů je velkým impulsem i ekonomickým,“ připomněla historička.

Významným přínosem akademické kultury ale bylo především její zpřístupnění těm, kteří na ni dříve nedosáhli.

„Univerzita přináší řadu podnětů pro šíření myšlenek, a také dává příležitost místnímu obyvatelstvu, které univerzitou projde. Vzdělanost, která zpočátku byla záležitostí elit, se začíná šířit i do širších vrstev,“ popsala důležitou éru evropské vzdělanosti Blanka Zilynská.

Hostem Studia Leonardo byla Blanka Zilynská, archivářka Archivu Univerzity Karlovy a odborná asistentka Ústavu českých dějin FF UK. Připravila Eva Hůlková, moderuje Martina Spěváčková.