Telomery jako indikátor délky života

Telomery jsou repetitivní sekvence DNA, které chrání konce chromozomů. Při každém dělení buňky se o něco zkrátí a když jejich délka přesáhne určitou mez, přestane se buňka dělit a záhy odumírá. Zkracování telomer proto patří mezi hlavní teorie stárnutí a vzniku degenerativních nemocí. Vztah mezi délkou telomer a dlouhověkostí jedince se však zatím nepodařilo uspokojivě prokázat. Britští vědci tvrdí, že klíčem k úspěchu je neměřit telomery jen jednou či dvakrát za život jedince, ale sledovat jejích délku periodicky v průběhu celého života.

Tento postup využili u zpěvných ptáků zebřiček pestrých (Taeniopygia guttata), kteří se dožívají až devíti let. Výsledky studie svědčí o tom, že nejpřesnějším indikátorem délky života zebřičky je délka jejích telomer ve velmi časném mládí. Nejdelšího věku se dožívají zebřičky, které mají v věku 25 dní nejdelší telomery. Později se telomery zkracují a výpovědní hodnota není tak velká. Je to vůbec poprvé, co se podařilo prokázat, že normální rozdíly v délce telomer mohou sloužit k předpovědi délky života. Asi však nemá smysl, abychom začali přeměřovat telomery dětem. U lidí a jiných dlouhověkých obratlovců, kteří žijí ve velmi různorodém prostředí, by podobný přístup pravděpodobně nefungoval.

Lidské chromosomy s označenými telomerami|foto: licence Public Domain, volné dílo

Zdroj: PNAS