Tečky a tlusté čáry

7. červen 2004

Oslavy šedesátého výročí vylodění spojenců v Normandii provázela diskuse, zda je vhodné, aby byl mezi hosty představitel země, která druhou světovou válku rozpoutala. Někteří britští veteráni reagovali na pozvání Gerharda Schrödera slovy, že dokud jsou na živu, jeho přítomnost je nevhodná.

Německý kancléř ovšem pozvání přijal a v Normandii řekl, že jeho země si je vědoma odpovědnosti za válku a bere ji vážně. Prohlásil také, že nikdo nesejme z Německa vinu za zločiny jednoho režimu. Pro noviny Bild am Sonntag uvedl, že "válečné vítězství spojenců nebylo vítězstvím nad Německem, ale vítězstvím pro Německo". Tyto výroky snad britské veterány nemohly pobouřit. Pokud jde o lidi, kteří přišli na svět po válce a příběh vylodění znají pouze z filmů a z dějepisu, nepochybně brali celou situaci jako pozitivní symbolické gesto a Schrödera za symbol usmíření bývalých nepřátel.

Jisté je, že kromě toho, co se oslavuje, jde také o to, kdo oslavuje. Na seznamu Chiracových hostů byl Schröder za pacifisty a paradoxně je dnes Francouzům tento potomek poražené třetí říše politicky blíže než někteří potomci někdejších osvoboditelů. Abychom ale nepropadali iluzi, že lze "za řadou věcí udělat tečky a tlusté čáry", upozornil náš prezident, že "to tak bohužel nikdy nebývá". O oslavě v Normandii totiž přemýšlel u vědomí, že bude za pár dní hovořit v Lidicích.

Ostatně ani Němci to s tečkami a tlustými čarami nemají snadné. Opozice kritizuje Schrödera, že v Normandii nenavštívil hlavní německý hřbitov, ale "pouze" ten, kde jsou padlí osmi národů a Němců mezi nimi jenom tři stovky. Vždy se zkrátka bohužel najde někdo, komu se tečky a tlusté čáry nehodí, anebo je ochoten je akceptovat, jako ti britští veteráni, až po smrti. I proto asi svět vypadá, jak vypadá.

autor: iho
Spustit audio

Více z pořadu