Tanečníci z Ledkova

29. červenec 2003

Třicet tisíc mladých lidí, kteří se chtějí bavit. Dvacet starousedlíků, kterým divoká hudba bere spánek. Setkání se odehrálo o víkendu a okolních dnech u obce Ledkov na Jičínsku. Pro všechny zúčastněné dopadlo dobře. To je ale opravdu nečekané. Největší technofestival pod širým nebem v Česku tentokrát přilákal rekordní návštěvu. Média byla přitom od začátku a podle svého zvyku čekala nějakou katastrofu.

Byla to rozumná úvaha, protože jindy stačí k násilným konfliktům pár stovek fotbalových fanoušků. Nic vážného se ale nestalo. Proto jenom zásluhou léta a nedostatku jiných událostí se do hlavních správ mohlo dostat pár zfetovaných a opilých mládenců. Takové reportáže z Ledkova přitom byly zavádějící. Pořadatelé se snažili přísun zakázaných drog pokud možno omezit a míru překročili jen desítky účastníků. Vlastně jen pár promile přítomných. Jiný příběh nabízí reportér Hospodářských novin. Bavil se s obyvateli Ledkova o neuvěřitelném rámusu za humny, který jim několik nocí ničil spánek. Jeden z nich si oprávněně stěžoval, mezi řečí ale stihl natočit jednomu z účastníků festivalu vodu do plastové lahve. Tento detail prý vystihuje atmosféru CzechTec 2003 nejlépe.

Rozhodně důležitější než fakt, že pár lidí překročilo hranice příčetnosti, tedy byla očividná snaha organizátorů i řady účastníků udržet pořádek a chovat se slušně.

Přesto pořádek nebyl tím, o co v Ledkově šlo. Samozřejmě byla na prvním místě zábava, jak také popsali zpravodajové novin a televizí. U akce takových rozměrů se ale s podobným konstatováním nevystačí. O co tedy ještě šlo? Je zřejmé, že lidé chtěli zažít pocit svobody, uvolnit se a necítit se spoutáni pravidly a předpisy technologiemi prolezlého světa. Přitom cítit blízkost ostatních a vzájemně ohleduplným chováním se ujistit, že patřím do velkého kolektivu.

Vzhledem k tomu, že se přece jenom udržovala nějaká pravidla, pak je jisté, že účastníky technofestivalu spojovala nějaká kultura chování, nejen obliba jednoho druhu hudby.

Drogy podle účastníků nebyly tolik důležité. A pokud je někdo bral, tak jenom, aby podpořil základní prožitek tance a blízkosti druhých. Takže ať s extází a nebo bez ní, všichni našli na festivalu druhý svět, lepší, než ten všední a pracovní. Zážitek to byl neopakovatelný, protože tolik lidí se už na jednom místě nikdy nesejde při akci s tak volnou organizací.

Pochopit ten pocit jiného světa mohou i lidé starších generací. Shodou okolností o stejném víkendu proběhl v Praze koncert Rolling Stones, kde se sešlo dvakrát více lidí než v Ledkově. S nějakou mírou zjednodušení by se dalo říci, že skupinu Micka Jaggera nostalgicky poslouchali otcové tanečníků z Ledkova. Lidé, kteří měli zkušenost s kulturou hippies na přelomu 60. a 70. let, si tam přišli připomenout mladá léta a své tehdejší hledání svobody.

Pokud bychom připustili, že v generaci technofestivalu jde o totéž jako v generaci různých woodstocků, pak se příliš nemáme na co těšit. Je totiž známo, že s hippies z 60. let to nijak zvlášť slavně nedopadlo. Když zmoudřeli, zakládali manželství, ta ale často zůstávala bezdětná. Soustředili se na výkon v práci a jejich zájem o veřejné dění šel průběžně dolů. Tady ovšem mluvíme o poznatcích americké a západoevropské sociologie. V Česku se k tomu zřejmě přidala typická normalizační rezignace.

Možná se tedy dnešní vyznavači techna bouří proti svým otcům a matkám, kteří bývali dětmi květin a bouřili se zase proti svým rodičům, veteránům druhé světové války. Nakonec se ale stejně budou věnovat vydělávání peněz a zajišťování svého pohodlí.

Tak na takovém srovnání je okamžitě slyšet, že něco nehraje. Lidé z Ledkova a podobných akcí se vůbec nechtějí bouřit. Prostě se chtějí bavit a na čas vygumovat ten nepříjemný svět školních a pracovních povinností. Jejich akce se od festivalu typu Woodstock liší rovněž tím, že ústředním tématem je kontrola drog a úklid okolí.

Pokud by se při tom použila teorie marginálních společností, kterou mají v oblibě antropologové, dalo by se i z těchto prvních postřehů vysoudit leccos pozoruhodného. Antropologové zjistili, že mladí muži primitivních kmenů opouštějí vesnici a na nějakou dobu žijí v divočině. Když přežijí a vrátí se, stávají se novými vůdci kmene a jejich zážitky tak obohatí celou komunitu.

Hudební festivaly a zvláště ty, které nejsou využívány komerčně, mohou na čas vytvářet taková marginální společenství. Jistá míra represe ze strany většinové společnosti přitom rozhodně není na závadu.

Zábava 60. let byla demonstrací nezávislosti na rodičovské generaci a zrodila lidi svobodné, ale poněkud příliš zaujaté sami sebou. Párty zpočátku nového století možná říkají něco jiného. Rozhodně se jejich prostřednictvím mohou dostat do společnosti nové motivy, třeba samozřejmá tolerance k druhým a ohledy k přírodě, které tolik potřebuje globální svět. Je pravda, že to zní hodně optimisticky, zatím ale nelze vyloučit ani takový vývoj.

autor: Petr Holub
Spustit audio