Taková "malá" zlodějna

V praxi to znamená, že přímí restituenti a jejich dědici budou moci o vrácení žádat i po letošním 31. prosinci. Tohle datum poměrně svévolně odsouhlasili levicoví poslanci Sněmovny, když předchozí termín uplatnění restitučních nároků byl stanoven na rok 2008.

Znamená to, když to celé zjednoduším, že řada lidí přijde o své peníze. V médiích (zatím jen elektronických) čtu titulky typu "Restituce končí jen pro spekulanty". S tím musím naprosto nesouhlasit.

Věc se má tak, že kromě přímých restituentů a jejich dědiců (a nejspíš také nějakých těch spekulantů), si nárok na vydání pozemku koupili od původních restituentů lidé, kteří prostě chtěli někam (zdánlivě bez rizika) uložit peníze. Koupit nárok na půdu od někoho, kdo nechce nic mít, z těch či oněch důvodů, se svou restituovanou půdou není - podle mého - spekulace. Alespoň ne tedy spekulace toho typu, který před nedávnem jistě přispěl k rozvášnění nálad kolem spekulací z pozemky. Občanstvo mohlo sledovat, jak skupinka skutečných spekulantů, propojených navíc s vysokými úředníky výkonné moci, získala více než lacino pozemky, které v budoucnosti může prodat více než draho. To je - podle mého - spekulace "jako vyšitá". Navíc zavání zneužitím postavení některých zúčastněných aktérů.

Ovšem okolnost, že si kdokoli (třeba Pepa Normál) před lety od někoho koupil restituční nárok v hodnotě, co já vím, třeba miliónu korun, znamenalo - jestli se nějak osudově nepletu v tom, co znamenají slova jako "nárok", "hodnota" či "půda", že měl prostě do roku 2008 nárok na půdu v té hodnotě. Jak nyní zjišťuji, asi se pletu.

Každý takový občan je nyní považován za spekulanta a - nejspíš za potlesku větší části Sněmovny, potažmo národa - musí nyní zjistit, že prodělal na svém miliónu asi tak devět set sedmdesát tisíc.

Mávnutím levicových rukou, které nyní částečně posvětil Ústavní soud, mu zbývají oči pro pláč, neb od státu nyní obdrží třicet tisíc na ruku a za zbytek částky jakési státní směnky, splatné však až za 99 let.

Díky, díky, díky - soudě podle toho, jak to dnešní politici vedou, tu za sto let nemusí být ani Česká republika, natož nějaký nárok případných dědiců nebohého Pepy Normála na státní peníze...

Přitom celá pravda o vydávání pozemků na základě restitučních nároků a to ne jenom těm, kteří si nárok kdysi zakoupili, nýbrž i těm přímým restituentům či jejich dědicům, probíhá zdlouhavě a namáhavě.

Člověk by si skoro málem pomyslel, že probíhá tak ztěžka a byrokraticky zamuchlaně jen a jen proto, aby se k lukrativním pozemkům dostali přes právě ony nešťastné a koupené restituční nároky lidé se známostmi na úřadech - jistěže za účelem spekulace. V té souvislosti bych byl rád, kdyby mi někdo ze zákonodárců, kteří takto připravili lidi, počítající s téměř jistým uložením svých peněz do (v době nákupu) téměř jistých pozemků v (téměř) jisté hodnotě, o jejich majetek - pravda papírový, vysvětlil rozdíl mezi spekulantem na jedné straně a chudákem důvěřujícím státu a jeho pravidlům?

Co se nemorálnosti týče - velký rozdíl mezi chladnokrevnými spekulanty se známostmi na úřadech a vládních institucích a mezi zákonodárnou iniciativou, která vlastně upře lidem majetek v hodnotě nějakých dvou miliard korun, popravdě řečeno - nevidím.

Nějaké dvě miliardy je výše dosud nevyřízených - protože v podstatě kvůli shora zmíněným byrokratickým obtížím nevyříditelných - restitučních pozemkových nároků, rozesetých mezi devadesát tisíc lidí. Někteří z nich jsou těmi přímými restituenty či jejich dědici. Těm Ústavní soud vyhověl. A ten zbytek?

Ten dostal k Vánocům od našich zákonodárců pěknou ochutnávku toho, co zná už jen pár pamětníků - takhle nějak okradl stát lidi naposledy při komunistické měnové reformě...