Tabák obelstil lišaje
Nezvyklým úskokem se vypořádal s útokem housenek lišajů tabák planě rostoucí v pouštích amerického jihozápadu.
Americký lišaj Manduca quinquemaculata si za své služby při opylení květů tabáku Nicotiana atenuata "neúčtuje" jen odměnu ve formě nektaru. Vybírá od rostliny krvavější daň. Samičky kladou na listy tabáku vajíčka a vylíhlé housenky se pak na rostlině pasou. Dokážou přitom tabák těžce poškodit. Rostlina našla proti zradě lišajů účinnou protizbraň. Tým biologů vedený Ianem Baldwinem z Ústavu Maxe Placka pro chemickou ekologii zjistil, že pokud není tabák napaden housenkami lišaje, otevírá květy hlavně v noci a nabízí je nočním motýlům. Pokud je rostlina napadena housenkami, reaguje na podráždění slinami housenek žvýkajících listy razantní změnou chování. Začne květy otevírat až po rozednění, kdy už lišajové nelétají. Zajistí si tak, že k sobě nenaláká další lišaje. Květy otevřené přes den nezůstanou neopylené. Role opylovačů se ujmou kolibříci.
Rostliny běžně reagují na poškození býložravci složitými biochemickými reakcemi. Některé zajistí "hojení", jiné jsou zaměřené proti škůdci. Napadené rostliny například zvyšují syntézu hořkých látek, jež mají útočníka "znechutit" anebo produkují látky narušující škůdci trávení. Další molekuly uvolněné z poškozených rostlinných pletiv slouží jako varování jiným rostlinám. Tabák Nicotiana atenuata využil reakce na látky z housenčích slin ke spuštění neobvyklého obranného mechanismu, který Baldwin a jeho kolegové popsali ve studii zveřejněné prestižním vědeckým časopisem Current Biology.
Zdroj: Current Biology
webové stránky Ústavu Maxe Plancka pro chemickou ekologii
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.