Systém přestává fungovat a vedení eurozóny se tváří, jako by se nic nedělo, tvrdí novinářka

To hlavní pro budoucnost Syrizy se odehrálo v Bruselu, kde byl premiér Alexis Tsipras postaven de facto před hotovou věc – pokud chce mít svou zemi v eurozóně, nemůže naplnit sliby, které dal voličům.

Na to, jak uspěje řecká Syriza se přitom pozorně dívali třeba i Španělé, kde silné pozice stále drží jiné levicové hnutí Podemos.

Další strany a hnutí označované jako protestní bychom ale našli i v mnoha jiných evropských zemích. Někdy jsou zařazovány na krajní levici, jindy na krajní pravici.

Kde jsou kořeny útoků na establishment? Podle redaktorky Literárních novin Terezy Spencer se stačí rozhlédnout kolem sebe:

„Systém přestává fungovat. Tady v České republice to ještě naštěstí do takové míry necítíme, nicméně když máte země, kde máte 60 % mladých bez zaměstnání a bez budoucnosti, je jasné, že systém se rozbil, že nefunguje. Současné vedení eurozóny se nijak netváří, že by s tím chtělo něco dělat. To je podhoubí pro protesty. Uvidíme, co bude.“

Jiří Pehe, ředitel University of New York in Prague, si není úplně jistý, že se systém rozbil.

„Systém funguje přinejmenším v tom, že tato hnutí do něj přinášejí nějaké nové náměty a ideje. Dávají systému šanci, aby se korigoval a sám se opravil, je to koneckonců demokratický systém. Nemyslím si, že jsme svědky nějakého konce celého systému – zatím. Každopádně alespoň u těchto hnutí si myslím, že bychom měli být vděční za to, že přinášejí myšlenky, které tradiční sociálnědemokratická levice opustila a také na to tvrdě doplácí v celé Evropě,“ domnívá se politolog.