Symbolická Entropa

Není snad už premiér Jan Fischer Čech, nese-li německé jméno? Nebo už s Českem po odvolání Topolánkova kabinetu, který za Entropou stojí, nemá nic společného? Proti čemu a komu umělec Černý teď protestuje? Proti pádu vlády? Proti Jiřímu Paroubkovi, který se chystá Topolánka nahradit, ale povede se mu to nejdřív za půl roku?

Negativní symbolizace českého předsednictví jde dál. Likvidace Entropy popírá heslo Jana Lucemburského, který tvrdil, že český král z boje neutíká. To ovšem nevěděl, jaké bude mít nástupce.

Stahovat instalaci, která Česku udělala nejlepší jméno, lepší než schopnost vyjednávat s Ruskem o dodávkách plynu pro Evropu, je něco podobného, jako stahovat prapor v olympijské vesnici předtím, než vyrazí české družstvo do bitvy o vavřín vítězství, i kdyby takový boj měl být marný.

Až doposud se dalo říct, že Češi v Evropě udělali dojem: uměli vést diskusi s Ruskem, měli nové politické napády, překvapili v umělecké sféře, uměli si dělat legraci ze sebe i z ostatních, dokázali položit otázky, na něž se Evropa dosud neptala: umíme se zbavit stereotypů - je Rumun opravdu vždy zloděj a žebrák, Němec držgrešle, Francouz namyšlený snob, Slovák pasák ovcí, Maďar konzument uheráku?

Demontáž největšího symboly české nekonvečnosti - tedy předčasné stažení Černého Entropy - není výrazem sebevědomí, nýbrž naopak: ukazuje na ublíženost a bolavou sebestřednost českého snažení v čele unie.

Entropa chtěla bojovat proti evropských předsudkům tím, že je veřejně zobrazí. České předsednictví, symbolizované nakonec předčasným zmizením Entropy, vytvořilo předsudky nové. Vzniklo nebezpečné předporozumění, že Češi jsou neschopní matlalové, kteří ani při největších výkonech ducha nedokážou zachovat jistotu a sebevědomí.

Evropa si užila českého cukru - a Češi mají parádní pepřový raut. Jen ta Entropa zůstává. Někde ve skladu, jako memento: pro všechny, kteří se chtějí vytahovat a nemají na to.