Svoboda, odpovědnost a naše politika

24. květen 2004

Už se o tom mluvilo: pan Topolánek si zajel na Kladno, tedy do města, jehož primátor má potíže se zákonem. Pan Topolánek, šéf strany, jejímž je primátor významným členem, tam dal najevo, že až se stane šéfem vládního kabinetu, odvolá nejvyšší státní zástupkyni, která důrazně upozornila na bujení korupce ve sféře komunální politiky větších měst. O té korupci mají mnozí z nás zlé tušení a výmluvné indicie. Někdy i důkazy, neboť byla prokázána. Jak to asi myslel pan Topolánek?

Leccos nám napoví způsob myšlení pana Klause, jeho předchůdce ve vedení strany, který opakovaně varoval před kriminalizací podnikatelských iniciativ. Pamatujeme, že ještě coby ministr a premiér tyto iniciativy vítal. Včetně iniciativ pana Koženého, Železného, pánů z Motoinvestu a dalších.

Bylo by možné uvést další příklady, ale snad není třeba. Všechny ilustrují postoj, který lze nazvat liberalismem v dnešním českém provedení. - Ano, předpokladem úspěšného podnikání je jeho svoboda. Byl to důraz na svobodu jednotlivce, který umožnil ekonomickou a poté i civilizační expanzi západního světa. Nejprve toho anglosaského, vzápětí i kontinentálně evropského. Záleželo však na tom, nakolik byl ten svobodný jedinec také zodpovědný.

Všude tam, kde se odpovědnosti nedostávalo, se zrodil mocný protivník liberalismu v podobě dělnického hnutí, orientovaného nejprve anarchisticky, pak socialisticky. Někde i komunisticky. Tam, kde komunisté dobyli stát, zavedli totalitní diktaturu.

Historia magistra vitae - historie je učitelkou života, praví staré přísloví. Poučení z dějin si však bere jen ten, kdo o ně stojí. Krize, v níž se ocitl liberalismus 19. století, se z historické paměti nevytratila zcela. Nebo snad ano? Inu, jak u koho. Stoupenci liberalismu v dnešním českém provedení buď nedávali ve škole pozor, anebo jsou stiženi ztrátou paměti.

A tak se nám tady v Česku vytvořila jakási obdoba společensko historické scény z 19. století. Na jedné straně politické subjekty, které si říkají liberální a zdůrazňují svobodu. Často svobodu bez odpovědnosti. Na druhé straně subjekty zdůrazňující odpovědnost - ovšem podle jejich představ a hlavně - bez svobody. Těm prvním dominuje ODS, těm druhým KSČM.

Oběma narůstají preference. To znamená, že veřejnost, která jim ty preference dává, nevnímá vztah svobody a odpovědnosti jako vzájemně se doplňující, ale jako vzájemně se vylučující. Že ho tedy vnímá černobíle, jako střet dobra a zla. S tím ovšem, že ty barvy přisuzuje oběma hodnotám pokaždé jinak. Jedněm je svoboda dobrem a její omezování zlem, u druhých je tomu naopak, chtějí spoutat svobodu státní mocí. To znamená, že veřejné mínění směřuje k polarizaci.

Říká se, že ti, kdo se nechtějí z minulosti poučit, musejí si ji znovu prodělat. - Nedomnívám se, že nás čekají barikády, že četnické kordony budou střílet do dělnických davů nebo že přijde nový "Únor". Ale polarizace veřejnosti a její reprezentace, vyvolaná dvěma nejasnými a vzájemně se vylučujícími ideami (nebo spíš ideologiemi) vytvoří patovou situaci, která znemožní politickou rozpravu a umrtví společenský život.

Myslím, že s našimi komunisty o tom není možná rozumná řeč. Ale s panem Topolánkem by snad být mohla. Pokud ovšem svou pohrůžku na adresu nejvyšší státní zástupkyně nemínil vážně.

autor: Petr Příhoda
Spustit audio