Svět třicátníků

Většinou se, pravda, diskutuje o úspěších mladých mužů a žen, kteří se prosadili v byznysu či v politice, neboť ovládají jazyky, absolvovali prestižní univerzity, mají potřebné know-how, vůli uspět a k tomu ještě i potřebné štěstí, že jsou v pravou chvíli na správném místě. František Procházka zvolil zkratku, když mu stačil řidičský průkaz a možná ještě pár týdnů v posilovně, aby naložil lup. Nezdržoval se řízením lidských zdrojů, spekulacemi na burze, ale ani sofistikovanými bankovními tunely či riskantním zaměňováním nafty za topný olej.

Plyne z toho, že i v kriminální branži mohou třicátníci strčit do kapsy staré rutinéry. Má to ale samozřejmě háček. Mladé manažery slýcháme nahlas filozofovat, jak zmoudřeli a naučili se nahlížet podstatu negativních dopadů razantních rozhodnutí. V případě lupiče-rekordmana je předčasné tleskat, protože je klidně možné, že zatímco se sází na jeho útěk či dopadení, může už být klidně po smrti. Přímočarost mladých nevede vždy k úspěchu. Převažují případy, kdy si opakovaně rozbijí ústa a metodou pokus - omyl stárnou k poznání, že nic není tak jednoduché, jak se jim zprvu jevilo. Teoreticky samozřejmě může Liška najít recept pro české školství a Procházka vyprat půl miliardy. Pravděpodobné to ale není.