Svatý Karel Havlíček Borovský

17. srpen 2011

"Nezdá se mi býti v přítomném okamžiku záhodným rozmnožiti ultračeské živly v Čechách mužem, jenž si uložil za svůj životní úkol agitaci v radikálně českém smyslu a který se jistě chopí opět první příležitosti, aby uplatnil svůj významný vliv na český venkovský lid. Při jeho tvrdošíjné a houževnaté povaze není pochybnosti, že by toto působení bylo namířeno proti rakouské vládě," odůvodnil ve svém prohlášení ze 12. března 1854 český místodržitel svobodný pán Karl Mecsery de Tsóor, proč není žádoucí povolit návrat do vlasti Karlu Havlíčkovi Borovskému.

Zakladatel moderní české žurnalistiky, literát a politik Karel Havlíček se narodil 31. října 1821 na Vysočině. Studoval na gymnáziu v Německém Brodě, dva roky navštěvoval filosofii v Praze. Jako devatenáctiletý se rozhodl pro kněžskou dráhu a vstoupil do arcibiskupského semináře veden touhou působit na lid a nadchnout jej pro "českou věc". Jeho mladistvý idealismus byl záhy vystřídán krutým zklamáním nad konzervativními poměry v semináři. Již po roce (kdy propadl z hebrejštiny a výkladu Starého zákona) byl ke své úlevě ze školy vyloučen.

Po kratší cestě do Haliče a Krakova získal na doporučení Šafaříka vychovatelské místo v rodině profesora dějin na moskevské univerzitě Michaila Petroviče a ke konci roku 1842 se vydal na cestu do Ruska. Vychovatelské angažmá řešilo jeho existenční starosti a Havlíček jako velký panslavista byl navíc nadšen možností Rusko poznat. Carská realita ho ovšem značně zaskočila. Z více než ročního pobytu si odvezl námět k jedinečnému Křtu sv. Vladimíra, na devadesát epigramů (které jako literární formu zdokonalil právě v Rusku) a hlavně poznání, že idea panslavismu, kterou zastávala významná část české buditelské inteligence, je zcela nereálná.

V Praze se neznámý Havlíček uvedl dnes již legendární kritikou Tylova Posledního Čecha a záhy (1. 1. 1846) nastoupil jako redaktor Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. V období relativní svobody přelomového roku 1848 s pomocí hraběte Vojtěcha Deyma založil vlastní Národní noviny (v téže době je i zvolen poslancem říšského sněmu), jediný skutečný český politický deník. Po jejich úředním zákazu v lednu 1850 se přestěhoval do Kutné Hory, kde se ještě rok snažil vydávat politický časopis Slovan. V té době již pro mnohé příliš radikální Havlíček vzdoroval moci jako jeden z mála. 16. prosince 1851 byl zatčen a deportován do tyrolského Brixenu. Ve značném osamění zde během čtyř let napsal své nejslavnější satirické skladby: Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra a Krále Lávru.

Rakouský místodržící v Čechách se obával zbytečně, jak vyšlo najevo na jaře 1855, kdy Havlíčkovi bylo konečně dovoleno vrátit se domů. Česká obrozenecká společnost usmýkaná událostmi po výbušném roce 1848 se právě nacházela ve stavu značné apatie a s policejně neustále hlídaným Havlíčkem, který krátce po propuštění (29. 7. 1856) zemřel na tuberkulózu, až na čestné výjimky nechtěla nic mít. Přestože Havlíčkův pohřeb byl ojedinělou pražskou manifestací "české strany", jak praví dobové policejní záznamy, při dražbě jeho majetku o měsíc později se již policisté očekávaných demonstrací "nedočkali". Mravní marasmus nikoli naposledy zasáhl Čechy v plné míře. Havlíček, který "české věci" zůstal věrný celý život, v Brixenu ve Křtu sv. Vladimíra prorocky napsal: "Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinak, dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák!"

autor: Martina Křížková
Spustit audio