Svátek a fotbal
Postupem na mistrovství světa naši fotbalisté nepochybně vhodně přispěli k oslavám státního svátku. Včera večer byla hned dvakrát příležitost ke zpěvu hymny - tradičně před zápasem a po něm ještě jako bonus. Když ovšem budou dnes na veřejných budovách k vidění české vlajky, nejmladší generace občanů bude v pokušení to spojovat s vítěznou baráží, neboť pravý smysl dne volna je už po šestnácti letech poněkud vybledlou vzpomínkou.
Možná dokonce hrozilo, že by v případě porážky našich fotbalistů dnes některé vlajky visely na půl žerdi. Historická paměť je u nás tradičně mělká, politika je předmětem věčných pochybností, a tak je pravděpodobné, že se veřejnost bude po včerejšku vehementně dožadovat národního fotbalového stadionu, zatímco budování památníků lídrům sametové revoluce spíše nehrozí.
Asi je to tak ale v pořádku. Při vzpomínce, jak pečlivě za minulého režimu dbala komunistická vrchnost na dodržování svátečních rituálů, jak se sledovala účast na povinných manifestacích, anebo jak domovní důvěrníci kontrolovali výzdobu oken a nahlašovali hříšníky, lze naše dnešní nedbalé oslavy změny režimu chápat i jako doklad individuální svobody. Kolektivní euforie sluší fotbalovým stadionům.
Je-li viděna v ulicích, zpravidla je za tím nějaká mrzutost. Pokud jde o dnešní svátek, nepochybně je dobře, že je. Sedmnáctý listopad osmdesát devět představoval správnou volbu politické plurality, osobních svobod a lidských práv. Jak posléze společnost s šancí nově uspořádat veřejný život naložila, je jiná věc. Konečně i ve fotbale, kterým dnes velká část společnosti žije, se počítají výsledky, nikoli neproměněné šance. Listopad osmdesát devět byl vítězstvím zdravého rozumu. Neproměněné šance na tom nic nemění.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
