Summit v Šarm aš Šajchu

Jejich téma bylo jasné - co dělat dál po převratných změnách na palestinských územích. Připomeňme, že krize vztahů mezi spíše sekulárním Fatahem, ke kterému patří prezident Abbás, a islamistickým Hamásem, z jehož řad pocházel dosavadní premiér a velká část vlády, vyvrcholila ozbrojeným střetem. Hnutí Hamás v podstatě podniklo jakousi noc dlouhých nožů a během pěti dnů vyhnalo z pásma Gazy přední představitele Fatáhu a toto území zcela ovládlo. Palestinská autonomie se tak vlastně rozdělila na dvě části, Západní břeh, ovládaný Fatáhem, a Gazu v rukou Hamásu.

Je důležité si uvědomit, že Hamás je organizace, která před půl druhým rokem vyhrála palestinské parlamentní volby a dosud se těší podpoře mnoha Palestinců. O poznání méně příznivý vztah k Hamásu mají účastníci jednání v Šarm aš Šajchu. Stanovisko konkurenčního Fatahu je pochopitelné, stejně jako postoj Izraele, který byl opakovaně cílem teroristických útoků Hamásu.

Proti Hamásu se postavili i jordánský král Abdulláh II. a egyptský prezident Mubarak. Jordánsko nemá zájem na tom, aby se Hamás ujal moci i na Západním břehu, který s Jordánskem sousedí. Zhruba polovina občanů Jordánska, které Západní břeh do roku 1967 ovládalo, má navíc palestinský původ, a jakýkoli neklid na palestinských územích by mohl křehkou stabilitu tohoto království rozkolísat.

Podobně i Egypt, který zas kdysi ovládal Gazu, nechce podporovat Hamás. Ten je konec konců spřízněn s egyptským Muslimským bratrstvem, tedy nejsilnější opoziční organizací, v Egyptě ovšem zakázanou a úřady obviňovanou z podpory terorismu. Egypt navíc před pár měsíci vložil velkou část své prestiže do vytvoření koaliční vlády Fatáhu a Hamásu, kterou pak Hamás svým červnovým pučem rozmetal, a tak vlastně Egypt symbolicky udeřil do tváře.

Ovládnutí Gazy Hamásem vytvořilo zcela novou situaci, a schůzka výše zmíněných stran měla jednat o tom, jak si budou dále počínat. Tváří tvář Hamas-stánu v Gaze mají totiž více méně společné zájmy, nedovolit další rozvoj fundamentalismu na palestinských územích. To znamená podpořit Fatáh a potlačit vliv Hamásu, a také svou jednotu veřejně ukázat jak Palestincům tak i Západu. Účastníci pondělního jednání totiž v zásadě vycházejí ze shodného předpokladu - Hamás se musí svým působením zdiskreditovat, a to i za pomocí embarga, a Fatáh na Západním břehu naopak musí být ve všech ohledech úspěšný a stát se vzorem pro Palestince v Gaze.

Jedním z hlavních cílů schůzky tedy bylo dosáhnout podpory pro zmenšenou Palestinskou autonomii na Západním břehu. Jedním z hlavních bodů tedy byl apel na Izrael, od kterého se očekávala gesta dobré vůle. Abbás konkrétně žádal uvolnění restrikcí pro pohyb Palestinců na Západním břehu. Izrael na tomto území udržuje desítky kontrolních stanovišť, která mají sloužit boji proti terorismu, ale značně komplikují život obyčejným Palestincům. Izrael však odstranění stanovišť odmítl s tím že je pro svou bezpečnost potřebuje. Pokud by je odstranil, pravděpodobně by prý následovala vlna sebevražedných útoků. Je pravda, že příznivci Hamásu na Západním břehu mají nyní dvojnásobnou motivaci - uškodit Izraeli, a diskreditovat Abbáse. Ehud Olmert místo zrušení kontrolních stanovišť slíbil propustit 250 příslušníků Fatáhu vězněných v Izraeli. Půjde prý vesměs o lidi, kteří nemají na rukou krev a kteří se zavážou, že se nebudou účastnit teroristických akcí proti Izraeli. To by mohlo Abbásovi pomoci, aby se před domácím publikem prezentoval jako úspěšný vyjednavač.

Dosavadní jednání o propouštění palestinských vězňů se točila kolem výměny uneseného dvacetiletého Izraelce Gilada Šalita za více než tisíc lidí. Na pondělní den shodou okolností připadlo také první výročí Šalitova únosu. Hamás zveřejnil těsně před summitem audiozáznam, na kterém Šalit žádá Izrael o propuštění palestinských vězňů a mluví o zhoršujícím se zdravotním stavu. Jednalo by se ovšem o vězně Hamásu a dalších islamistů, nikoli lidí z Fatáhu. Nahrávka měla účastníkům summitu nepochybně ukázat, že Hamás tu i nadále je a budou s ním muset počítat, i když se Mahmúd Abbás tváří jako jediný reprezentant Palestinců.

V úterý probíhalo na blízkém východě další jednání. V Jeruzalémě se sešel takzvaný blízkovýchodní kvartet, tedy EU, USA, OSN a Rusko. Kvartet uvažuje o pověření zvláštního vyjednavače pro Blízký východ. O tuto funkci má eminentní zájem dosavadní britský premiér Tony Blair, který ve středu po deset letech opouští svou funkci.

Blair má mnoho předností - pohyboval se po mnoho let ve vrcholné politice, je to schopný člověk a má u mnoha lidí respekt. Na druhou stranu není příliš populární u muslimů a zvláště Arabů, zejména kvůli válce v Iráku. Sám Blair podle svých slov jako hlavní úkol současnosti vidí vyřešení izraelsko - palestinského sporu, které by mohlo odblokovat další regionální problémy. Skutečnost, že Blair by nastupoval v okamžiku, kdy se situace na palestinských situacích prudce změnila a je tu mezinárodní vůle podpořit Abbáse a jeho Fatáh, by mohla Blairovi hrát do karet. V posledních deseti letech jsme viděli, že se několikrát podařilo krvavé spory ukončit. Vždy to bylo za souhry několika okolností, jako bylo vyčerpání stran sporu, podpora důležitých velmocí, a také - a to je z našeho hlediska nejdůležitější - přítomnosti silného a rozhodného vyjednavače s vizí. Zda to bude pravda i v případě Blaira, na to je zatím brzy. Jsme totiž teprve v půli pomyslné předehry, a první dějství ani nezačalo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .