Summit USA, Mexiko, Kanada

Mexický president Felipe Calderón španělsky pojmenované letovisko, neboť i sever původně osidlovali Spanělé, opustil dříve a vrátil se do vlasti, aby byl přítomen záchranným a humanitárním akcím napravujícím škody způsobené hurikánem Deanem.

Obecně řečeno summit nebyl zcela vydařený, neboť nastolená témata byla spíše bilaterální a trápí hlavně Washington.

Spojené státy a Mexiko jednaly o společné strategii boje proti pašerákům drog. Experti obou stran o ní hovoří už od počátku roku, ale zatím se nedobrali k žádným konkrétním závěrům. Nebo alespoň nebyly na summitu zvřejněny. Všem je jasné, že je třeba proti stále rostoucímu obchodu s narkotiky něco udělat ale naráží to na řadu překážek. George Bush je ochoten všemožně Mexiku pomoci při potírání drogové mafie a předpokládá, že za to bude mít možnost kontroly nad tím, jak je tato pomoc využívána. Mexiko si klade podmínku, že do země nevstoupí žádná severoamerická jednotka. Je to otázka národní cti, prohlásil president Calderón. Historicky není ani divu: válek a šarvátek mezi oběma zeměmi bylo v dějinách víc než dost. Mexiko si také nepřeje, aby Washington nazýval onu spolupráci jako Plán Kolumbie dvě ba dokonce ani jako Plán Mexiko, což prý také naznačuje spojitost s Plánem Kolumbie. V Kolumbii totiž severoameričtí vojáci operují. Jak ovšem vycvičit mexické vojáky, aby ovládali zbraně, jež jim chce Washington poskytnout? Mohli by se zacvičit na území USA, ale Mexiko by uvítalo, kdyby to mohlo být v nějaké neutrální zemi. Tím se však neřeší požadavek Washingtonu kontrolovat, jak se s jeho pomocí zachází.

Mexičané také upozorňují, že pašeráctví drog není jen mexický problém, ale také severoamerický. Washington by měl podle Mexika zpřísnit postoj k prodeji a užívání drog, jakož i co nejvíce znesnadnit přístup mafií ke zbraním. Není divu, že výsledkem summitu v tomto bodu byly jen neurčité závěry, i když právě tato jednání umožňují hovořit také o jiných tématech než jen pořád o migrační politice USA a o hraniční zdi.

Dalším bodem, které zajímalo okrajově i kanadského premiéra Stephena Harpera, byla Dohoda o volném obchodu mezi těmito zeměmi, která představuje ročně obrat 700 miliard dolarů. Původní idea byla vytvořit podobnou zónu volného obchodu na americkém kontinentě jako se utváří v Evropě. Jejím základem měly být právě tyto tři země. Na rozdíl od poměrně sjednoceného sociálního zákonodárství v Evropě existují v Americe v této oblasti příliš velké rozdíly. To prý vede k chudší země k podbízení svých pracovních sil a výsledků jejich práce. Demokratické strana USA varuje, že to poškozuje pracovní úsilí Severoameričanů. V tom jí dávají za pravdu odbory a dokonce i řada Bushových stoupenců. Není divu, že podobné dohody o volném obchodě se zeměmi střední Ameriky byly prohlasovány velice těsně a další s andskými zeměmi zůstaly zablokovány v senátu. President Bush musí na tyto hlasy brát ohled, zejména v předvolebním roce. Kanada je v podobném postavení jako USA a navíc jí Washington vyčítá, že podporuje své vývozce měkkého dřeva, z něhož se v USA vyrábí nábytek. Ani toto téma nebylo na schůzce uspokojivě vyřešeno, pouze se o něm jednalo.

Dalším bodem jednání, kterého se už mexický president nezúčastnil, byla Severozápadní cesta. Pro připomenutí jde o námořní cestu, která spojuje východní pobřeží USA s Aljaškou. Sloužit může také pro spojení Evropy s Asií. Je to jakýsi přírodní panamský průplav. Jedinou nevýhodou této plavební trasy je, že zatím bývá většinu roku zamrzlá. Tání arktických ledovců však okolo roku 2020 způsobí, že bude běžně průjezdná. Čas od času ale stále častěji, naposledy však tento týden naléhal Washington na Ottawu, aby zmezinárodnila námořní cestu, která spojuje Atlantik s Pacifikem v oblasti kanadského souostroví. Tuto cestu v roce 1973 Kanada vyhlásila jako vnitrostátní. Světové mocnosti v čele s Washingtonem však požadují, aby jejich lodě směly Severozápadní cestou projíždět bez jakýchkoli omezení. To se samozřejmě nelíbí Kanadě, jejíž ostrovní říše tvoří 40% celkové rozlohy země. Ani tento bod agendy se jaksi nešpodařilo dovést k zdárnému konci. Zdá se, že toho nebude za vlády presidenta Bushe ani dosaženo. Je ovšem třeba přiznat že jsou to všechno tři velmi tvrdé oříšky.