Súdánský prezident obviněn z genocidy

Řeč je o prezidentovi největší africké země Umaru Bašírovi, jehož jméno je spojeno hned se dvěma krvavými vnitrosúdánskými válkami.

Jednou z nich byl konflikt mezi ústřední vládou a povstalci na jihu Súdánu. Při této válce proti sobě stáli muslimové proti křesťanům a animistům, a tak se separatistická válka a válka o kontrolu nad zdroji přerodila téměř ve střet civilizací. Během bojů zahynuly až dva miliony lidí, nyní mezi oběma stranami vládne křehké příměří.

Druhou válkou, která se v Súdánu od roku 2003 odehrává v době Bašírova prezidentství, je konflikt v Dúrfúru. I tentokrát šlo o střet ústřední vlády a několika povstaleckých skupin na západě země, v tomto případě jde v obou případech o muslimy. Bašír byl obviňován z toho, že proti dárfúrským povstalcům nasadil formálně nezávislé arabské milice zvané džandžauí. Ty údajně systematicky přepadaly dárfúrské vesnice, zabíjeli muže a znásilňovali ženy. Během toho, co Mezinárodní trestní soud nyní označil za genocidu, zahynulo kolem tří set tisíc lidí, další dva až tři miliony lidí přišly o střechu nad hlavou, a dosud mnozí z nich přežívají v obtížných a nebezpečných podmínkách, kde jsou i nadále ohrožováni a mučeni. Žalobce Luis Moreno Ocampo tyto tábory dokonce přirovnal ke gigantické Osvětimi.

Právě válka v Dárfúru na západě Súdánu je příčinou, proč si prezident Bašír vysloužil maximálně přísnou žalobu Mezinárodního trestního soudu. Bašír byl ve skutečnosti už vloni březnu obžalován ze zločinů proti lidskosti a z válečných zločinů, a už tehdy na něj vydal zatykač. Nyní se tedy žaloba – v uvozovkách – jen rozšiřuje až na genocidu. V případě, že by se Bašír dostal do Haagu před soud, žaloba by musela prokázat, že měl v úmyslu zčásti nebo vcelku vyhladit určitou etnickou nebo náboženskou skupinu.

Zda se Bašír někdy před soud dostane je však velkou otázkou. Haagský soud totiž nemá vlastní policejní síly. Vše závisí na tom, zda někdy někdo na Bašíra vztáhne ruku. Zatím súdánský prezident i nadále cestuje, i když jen do ne-signatářských zemí Mezinárodního trestního soudu. I těch je dost, a vloni byl dokonce s okázalými poctami přivítán i v Turecku, které je členem NATO, a uchazečem o členství v Evropské unii. Bašírovi se také úspěšně podařilo vyložit třetímu světu, zejména africkým a blízkovýchodním vládám podat situaci jako západní protimuslimské spiknutí. Muž s cejchem obžaloby ze zločinů proti lidskosti a mezinárodním zatykačem tedy až dosud bez problémů cestoval coby hlava státu do spřátelených zemí.

Zůstává tedy otázka, zda nová, přísnější obžaloba něco mění. Nepochybně ano. Zaprvé poté, co byl Bašír obžalován z genocidy, už bude pro řadu státníků méně příjemné nechat se s ním fotografovat.

Zostřená obžaloba také povzbudí vnitřní nepřátele prezidenta, a to jak na jihu, tak na západě země. CO se jihu týče, tam se po uzavření příměří nyní chystá referendum o odtržení země. To by pro Súdán také znamenalo odchod velké části příjmů z těžby ropy. Jižané by pravděpodobně pro odchod ze svazku se Súdánem hlasovali stejně, ale nyní mají o důvod víc nesetrvávat v zemi, jejíž prezident je stíhán coby zločinech.

Na západě Súdánu v Dárfúru obžaloba z Haagu pravděpodobně povstalce sníží motivaci povstalců k příměří. Dosud jedna ze dvou hlavních povstaleckých skupin odmítala smír, ale druhá o něm uvažovala. To se nyní možná změní. Také menší povstalecké skupiny ucítí příležitost vyvíjet na vládu větší tlak. Rozšíření obžaloby také změní manévrovací prostor pro ty politiky na západě, kteří chtěli s Bašírem uzavřít nějaké kompromisy – s mužem označeným takovým cejchem už se dohody dělat nedají.

Mnohé se k horšímu změní pro humanitární pracovníky pracující v Dárfúru, kteří byli vpuštěni do postižených oblastí jen pod nátlakem ze zahraničí. Už dříve byli pod velkým tlakem vlády a milicí džandžauí, a několik z nich je dokonce v jejich zajetí. Nyní jim bude vláda pravděpodobně ještě více bude komplikovat život s tím, že dodávají informace mezinárodním organizacím, jako je právě Mezinárodní trestní soud.

Samotný Bašír se může teoreticky obávat toho, že bude odstraněn někým ze své blízkosti a předán do Haagu. Proti tomu ovšem hovoří fakt, že lidé z vnitřního okruhu mají na krku podobná obvinění, jako sám prezident, jenž se ostatně nechal letos zvolit ve zmanipulovaných volbách na další období. On sám se také asi může spolehnout na kruhy, z jejichž středu vyšel – tedy armádu. A může se také spolehnout na další dvě konstanty, totiž podporu arabského a muslimského světa, a fakt, že jako prezident země s velkými zásobami ropy je v jiném postavení než takový „prezident republiky srbské v Bosně“. Čína, která do ropného průmyslu v Súdánu investuje, nevidí na prezidentovi této země nic špatného, a západní bojkot mu tedy tolik neublíží.
I nyní zůstává tedy otázkou, zda se vůbec někdy podaří muže, který je obžalován z genocidy statisíců lidí, dostat před soud. A zůstává otázkou, jak pokud možno už nyní pomoci milionům dalších, kterým i nadále hrozí nebezpečí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.