Středoevropský fejeton Luboše Palaty

Tentokrát to ale není proto, že by se na Slovensku dělo něco hrozného, jako se toho mnoho hrozného skutečně dělo za Mečiarovy vlády před rokem 1998, ale ze zcela opačného důvodu.

Přes všechna ale, která tu samozřejmě jsou, ne že ne, se Slovensko o půlnoci na Nový rok Česku vzdálilo v tom kladném slova smyslu. Přijetím eura, které není jen nějakým vaším rozhodnutím, ale k němuž musíte splnit přísná kritéria, se Slovensko dostalo do první evropské ligy a uštědřilo především nám Čechům evropský políček. Můžeme to vysvětlovat, omlouvat, ba dokonce okecávat jak chceme, ale faktem je, že chudší, stále ještě ekonomicky hodně slabší Slovensko kritéria přijetí eura splnilo a my ne. To, že bylo krátké období, kdy jsme i my na tom byli tak, že bychom o vstup do eurozóny mohli požádat, kdybychom tehdy chtěli, je pohádka, kterou naši politici mohou vyprávět před spaním svým milenkám a manželkám. Ano, byla kdysi taková doba, kdy české hospodářství rostlo tak rychle a lidé platili tak vysoké daně, že jsme měli skoro vyrovnaný rozpočet, tak vyrovnaný, že by nás i do té eurozóny vzali.

Jenže už někdy ten minulý rok na podzim zazvonil zvonec a české pohádky o euru je konec a to ne na jeden, ale nejméně několik a myslím, že dokonce na spoustu let.

Aby bylo jasno, nejsem nějakým fanatickým příznivcem eura, mám ty různé měny různých států, které si je i v rámci Evropské unie ještě nechaly, docela rád. Současně ale také vidím, jak složitě se uprostřed euromoře s takovou měnou žije. Jak si ji mohou dovolit Britové, Dánové, nebo Švédové a také jak hodně za to v dnešní rozbouřené době platí.

Byla jedna chvíle, kdy se zdálo, že zoufalí finančníci u nás našli klidný přístav pro své peníze a kurz české koruny, polského zlotého a dokonce i jinak průšvihového maďarského forintu stoupal k výšinám. Stačilo málo, nikdo dnes nedokáže říci co, protože světoví finančníci se dnes chovají trochu pacientům psychiatrické léčebny, a tyto peníze ze střední Evropy odpluly stejně rychle jako se tam přiřítily. Za poslední týdny jde kurz polského zlotého, forintu, ba i české koruny jak se hezky slovensky říká "dole vodou", ale to ještě nic není proti tomu, jak hrozně padá britská libra a také ta hezká dánská koruna.

Krátce přes svojí lednovou měnovou klinickou smrtí se slovenská koruna, vázaná už půl roku pevně na euro, dostala na kurz 1,13 za českou korunu. A jeden můj známý, placený z Prahy v českých korunách, už měnil dokonce v kurzu 1,1 ku jedné. A tak je možné, že během dvou týdnů, které slovenské koruně zbývají do definitivního konce, kdy ji přestanou brát i v obchodech, se ještě stihne dostat nad tu českou. S tím se na českou nebo dokonce nad českou úroveň dostanou poprvé v historii i slovenské platy.

To může mít dalekosáhlé důsledky. Z Česka začnou mizet statisíce Slováků, kteří se tam přestěhovali, nebo jen dojíždí za prací. Nebudou sestřičky v nemocnicích, dělníci v automobilkách, zmizí pokladní v supermarketech, ale i šikovní lidé v počítačových firmách. Mladí slovenští vysokoškoláci, kteří vystudovali za české peníze na českých školách se tu ani nezdrží a hned jak budou mít diplom, tak tradá domů. Chvíli nám přijde fajn, že se v době krize uvolnilo pár dobrých pracovních míst, ale po čase zjistíme, že jsme přišli o důležitou a zajímavou část české společnosti, která nám bude po všech stránkách chybět.

Na chudší a zaostávající Česko se na Slovensku definitivně přestane pohlížet jako na vzor, což může mít důsledky ještě horší. Od ekonomiky, přes politiku, po kulturu až po to, že mladé Slováky už přestanou bavit filmy a knížky v češtině a čeština jako druhý jazyk Slováků rychle zmizí. Něco podobného se stalo před pár lety ve vztahu Rakušanů a Němců. Možná není daleko doba, kdy budeme podobně jako dnes Němci do Rakouska jezdit na Slovensko jako gastarbeiteři. A to co na tom bude nejhorší, bude skutečnost, že se na Slovensku nemusí kvůli tomu udát nějaký zázrak. Stačí, když Slovensko půjde dál kupředu.

Protože zhlouplé, zlenivělé, namyšlené Česko jen stojí a čeká. Na ještě čekáme, opravdu nevím. Možná na to, že se zase spojíme se Slovenskem, tedy že nás Slovensko k sobě připojí jako zchudlou, zaostalou provincii Evropy. Proto vám moji milí posluchači přeji z eurové Bratislavy dobré novoroční probuzení.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .