Středoevropský fejeton Luboše Palaty

19. duben 2008

Není to problém, ba dokonce to je příjemné, když je vám dvacet, třicet let, máte po škole, nemáte rodinu a prostě jen něco chcete zažít. A tak se seberete a odjedete dělat, žít, do nějaké jiné, pokud možno bohatší, zajímavé, nebo alespoň hodně vzdálené země.

Na pár měsíců, nebo několik let. Dělávalo se to tak vždycky, už ve středověku chodili tovaryši na vyučenou a Rusové tomu, že car Petr I. v mladosti procestoval západní Evropu vděčí za to, že mají Petrohrad ba dokonce i za to, že jsou evropskou zemí. Horší, ba špatné to je, když do té ciziny musíte za prací odejít, protože doma byste neuživili z výplaty rodinu, nebo byste nesehnali práci vůbec. A tak necháte doma ženu a děti a odjedete. A nebo odjedete celá rodina. Teď se to děje naopak a je to dobrá, ba nejlepší zpráva tohoto počínajícího jara. Z Velké Británie, Irska ba i ze Spojených států se začínají vracet lidé, kteří tam odešli za prací. Češi, Slováci a hlavně Poláci si balí švestky a jedou domů. Samozřejmě ne všichni, Velká Británie a Spojené státy jsou bohaté země v nichž, když máte dobré místo, tak se vám žije královsky. Ale balí ti, kteří si tam přijeli vydělat jako číšníci, dělníci na stavbách, nebo řezníci a doma by mohli dělat doktory, nebo inženýry. Střední Evropa totiž za poslední tři, čtyři roky udělala obrovský skok kupředu a Poláci, Češi a Slováci bohatnou tak rychle, jak ještě nikdy v moderní historii nebohatli.

Žijeme zlatou dobu, která pokud bude pokračovat, předčí i ta nejlepší léta První republiky. Koruna, ta česká i ta slovenská nebo i ten polský zlotý jsou den ode dne pevnější. A rychlým posilováním kurzu doháníme to, co bychom nikdy nedokázali, kdyby to bylo jen na nás a našich zaměstnavatelích a totiž, aby se naše platy konečně vyrovnaly, nebo alespoň přiblížily platům lidí v západní Evropě.

Bývaly doby, kdy jsem jen tiše snil o tom, abych jednou vydělával takových tisíc dolarů měsíčně. Ano, bylo mi dvacet, nastoupil jsem do svého prvního zaměstnání a měl jsem na české výplatní pásce v dolarech přibližně stovku. Dnes si v Česku tisíc dolarů měsíčně vyděláte skoro všude. Dokonce i když půjdete dělat do "mekáče". A když máte slušnější místo, tak můžete na výplatní pásce najít i tisíc euro, k nimž se pomalu, ale jistě blíží průměrný český plat.

Já vím, řeknete, že kdybyste dělali tu samou práci v Anglii, nebo Rakousku, tak si vyděláte dvakrát, třikrát tolik. To je pravda a ještě nějakých deset let, i kdyby to tady šlo nahoru tak zázračně, jak to zázračně nahoru jde, to bude platit. Ale už se vám jako českému doktorovi nevyplatí jít dělat číšníka do berlínské hospody. Nehledě na to, že po českých doktorech je v Česku sháňka a lidí, kteří by v Berlíně chtěli dělat aspoň číšníka má německé hlavní město tolik, že by s nimi mohlo dláždit.

A šikovný automechanik v autoservisu si může už dnes v Česku vydělat víc, než jeho německý kolega někde v Sasku. Ostatně už se začíná povídat o tom, že se v Česku vyskytují první Němci, kteří sem přicházejí nikoli jako šéfové firem, ale prostě si tady zkouší najít nějakou práci. Asi to nemají lehké, protože mají problém, který byl s Němci vždycky - neumí česky. Do českých továren a na české stavby už přesto, jak je tu dobře, nepřicházejí žádní noví Ukrajinci nebo Slováci. To proto, že se mohou stále lépe uživit u sebe doma. Proto, že dnes už jsou v Kyjevu, nebo Bratislavě platy, které sice nejsou takové jako v Praze, ale už jsou srovnatelné. Šílení středoevropští majitelé továren a megalomanští developeři proto pronajímají letadla a vozí už lidi z Mongolska, Vietnamu, ba i z Číny. Je to, doufejme, jen krátkodobý výkyv naší doby vymknuté z kloubů, doby, kdy se náš komunismem vychýlený svět vrací k evropskému normálu. Kdy lidé ve střední Evropě začínají zase žít jako lidé a kdy Evropa, jak spojené nádoby, vyrovnává své zatím hodně různé hladiny.

Přeji sobě i vám, aby takhle dobrá doba Čechů, Česka a Střední Evropy a Evropy vůbec trvala dál. A těm, co se vrací po letech z ciziny, říkám vítejte doma. A ze zkušenosti vlastní dodávám: Přeji pevné nervy a klid v duši. Protože vrátit se po letech domů a to ani v zázračných letech, jaká jsou ta dnešní, není vůbec lehké. To mi věřte.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: pal
Spustit audio