Středoevropský fejeton Luboše Palaty

A jeho příjezd včera večer a jednání NATO Rusko je mnohými novinářskými kolegy vykládáno dokonce jakovrchol summitu aliance.

Nevím jestli my Středoevropané z toho máme mít radost, nebo spíš obavy. Na jednu stranu je dobře, že aliance a Rusko nachází společné zájmy, protože bezesporu je mnoho společných zájmů, které spolu NATO a Rusko mají. A máme je tedy i my, bývalí poddaní Moskvy.

Ať si už člověk o Rusku myslí co chce, a Středoevropan si toho moc dobrého pořád ještě myslet nemůže, je Rusko součástí naší evropské civilizace. Takovou trochu přidruženou, ale součástí je. I naším zájmem by proto mělo být, aby Rusko bylo silnou, stabilní, ale také pokud možno svobodnou zemí. I naším zájmem je, aby ruský zemní plyn a ruská ropa tekla do Evropy a ne do Číny, nebo Japonska, protože tolik té ropy zase není. A bylo by také dobré, kdyby ty miliardy a miliardy dolarů, které Rusové z té ropy a plynu mají, investovali nějak smysluplně. Do školství, do vědy a také do své armády, pokud ta armáda bude chránit Rusko a ne pomýšlet na nějaká zahraniční dobrodružství. Protože bez této armády, bez vzdělaných lidí a bez fungujícího státu Rusko jen těžko dlouhodobě udrží Sibiř. Tedy celou tu ohromnou zeměplochu za Uralem. Bez které, přiznejme si to, je namydlené nejen Rusko, ale celá Evropa.

I proto tak hodně Evropané a také Američané přemýšlí, jak se vlastně chovat k tomu Rusko, k Putinově Rusku, které nejen sílí, ale také přestává být demokratickou, svobodnou zemí.

S dnešním Ruskem je to jako s tou polo plnou sklenicí. Je to ještě demokratická země, ale vlastně už není. Někdy dokonce, jako v případě radaru v Brdech, vyhrožuje, že na nás namíří své jaderné rakety. Jindy, jako v případě Ukrajiny, utáhne zase kohouty s plynem. A když jde o rozšíření NATO, tak do stolu bouchá skoro pořád. Bouchalo do stolu, když se NATO rozšiřovalo o Česko, Polsko a Maďarsko. Bouchalo ještě víc, když se aliance rozrostla o Pobaltí, Slovince, Slováky, Bulhary a Rumuny. Tuto bouchací tradici Rusové neopustili ani nyní, kdy do NATO přibylo třicet tisíc vojáků, které mají Albánie a Chorvatsko. A dá-li Bůh a Řekové, tak snad přibude i pár desítek vojáků, co má Makedonie.

To, co nás Středoevropany těšit nemůže, je fakt, že tady v Bukurešti si Rusové doslova vybouchali nerozšíření aliance o Ukrajinu a Gruzii. A nejhorší na tom je, že to vypadá, jakoby z toho bouchání dostala strach celá západní Evropa, dokonce i takovou Británii nevyjímaje.

Tady na summitu se dokonce i otrávení Gruzínci a Ukrajinci snaží vyloudit úsměv a tvrdí, že v NATO budou. Jen je otázka kdy. Francouzi, kteří se tu chovají, jako kdyby měli rozjednánu nějakou koupi ropného pole na Sibiři, chodí a prohlašují, že i ta špetka naděje daná Tbilisi a Kyjevu je fackou Putinovi.

Pokud se ptáte, co si myslím já, tak já si myslím, že polodmítnutí Gruzie a Ukrajiny je špatně. Je špatně, že si Rusové mohou myslet, že hrozbami a boucháním do stolu něčeho dosáhnou. Že není lepší hledat dohodu a spolupráci. Případně možnost, aby se Rusko stalo pro NATO spojencem, tak jako je pro alianci spojencem už dnes ona Ukrajina a Gruzie.

S Rusy je to už tak, že s jídlem jim roste chuť a že jen silná, tvrdá pozice u nich vzbudí respekt.

Stůl, od něhož vám teď telefonuji, byl ještě před půl hodinou plný nálepek evropských novinářů, kteří tu včera seděli. Nálepek, které každý slušný novinářský kolega respektuje. Dnes nad ránem přišla ale banda ruských novinářů, nálepky strhala, od sousedů ukradla židle a celé tři řady prostě obsadila. Mluví tak hlasitě, že mi z toho už drnčí hlava. A roztahují se tu tak, že mi málem spadl počítač na zem. Nemůžou za to, tak se v Rusku chová každý, Rusko už je taková drsná země. Co si neurveš, to nemáš. Až skončím tento telefonát, tak vstanu a slušně, ale tvrdě jim jejich rodnou řečí řeknu, aby se laskavě uklidnili a brali ohled na lidi kolem sebe.

Uvidíme, jestli dopadnu lépe, než dopadne v neděli Bush u Putina v Soči.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .