Stojí opravdu celá ODS za Klausem a ČSSD za Švejnarem?

Jiní znalci poměrů v ODS zase v případě nespěšné volby Václava Klause českým prezidentem věští jeho návrat do hlavní kanceláře ODS, kde prý potom nezůstane kámen na kameni. Všichni si totiž dokáží představit, jaký průchod svému zklamání dá v případě neúspěchu Václav Klaus a vůči komu nasměruje přebytečnou energii. Všichni víme, že současná hlava státu stále trpí pocitem křivdy vůči těm, kteří mu před několika lety jeho milované dítě ukradli, a může podlehnout pokušení si to s nimi konečně vyřídit. V případě prezidentského neúspěchu je domácí angažmá Václava Klause jednoznačně pravděpodobnější než představa, že by na nějaké zahraniční universitě vyučoval studenty.

Zastánci obou těchto teorií tvrdí, že současný předseda ODS tedy nemá jinou šanci, než co nejusilovněji pracovat na zvolení Václava Klause. Jinak si pod sebou řeže větev.

Zkusme se ale podívat na věc i z druhé strany. Mirek Topolánek pochopitelně ví, že se Václav Klaus ve svém druhém období již nebude muset ohlížet na názory jiných politiků a politických stran a bude moci své názory prosazovat daleko svobodněji. A právě zde mohou nastat pro Mirka Topolánka a jeho vládu nemalé problémy. Již jsme mohli v řadě případů poznat, jak se dá využít vágních formulací, kterými naše ústava popisuje pravomoci prezidenta. Nakonec zkoušení ministrů ze znalosti angličtiny před tím, než mohli být jmenováni, jsme již také zažili.

Nejde ale jen o domácí scénu. Pravděpodobně daleko větší potíže by na Topolánkovu vládu čekali v zahraničí. Z nedávných zkušeností víme, že při své snaze o zviditelnění na mezinárodní scéně volí Václav Klaus většinou cestu provokace, tedy hlásání vyhraněných, někdy až extrémních názorů, kterými se na sebe snaží upoutat pozornost světových médií.

Vládu v nadcházejícím období čeká naše předsednictví Evropské Unie. Čeká ji také jednání o umístění amerického radaru na našem území či proces ratifikace lisabonské smlouvy. A všechny tyto události poskytnou Václavu Klausovi jedinečnou příležitost k demonstraci vlastního postoje, samozřejmě pokaždé na úkor vládní politiky.

Mirku Topolánkovi také musí být jasné, že ani on, ani jeho spolupracovníci, nepatří k oblíbencům čestného předsedy ODS. A dokáže si také spočítat, že Václav Klaus může svoji vizi o návratu ODS do autentické podoby, což v praxi znamenala návrat lidi, kteří více naslouchají jeho názorům, uskutečnit ještě efektivněji z výšin prezidentského majestátu.

Ale možná, aspoň jak tvrdí staří političtí praktici, je to všechno daleko jednodušší. Ačkoli všichni komentátoři spřádají důmyslné teorie a vymýšlí logické konstrukce, proč musí který politik hlasovat pro toho kterého kandidáta, je naše politika mnohem méně racionální a mnohem více závislá na obyčejných lidských emocích. Po pravdě řečeno, jsme to již několikrát mohli pozorovat. A zde je Václav Klaus poněkud v nevýhodě. Jako opravdový veterán naší politiky, který se ve vrcholných funkcích pohybuje již osmnáct let, dokázal během své kariéry svým nenapodobitelným stylem urazit již hezkou řádku lidí.

A zcela logicky se mu to dařilo nejvíce tam, kde pobýval nejčastěji - tedy mezi svými spolustraníky v ODS. Legendární textová zpráva o současném premiérovi je jen jedním případem, který se náhodou dostal na veřejnost. Co když mu to bude chtít někdo vrátit?

ODS je bezesporu disciplinovanou stranou, ale nejrůznější silácké demonstrace jednoty začínají působit trochu podezřele. Navíc výroky některých politiků vzbuzují podezření, že si nikdo není jistý ničím.

Tohle všechno na druhou stranu vůbec nenapovídá tomu, že Václav Klaus nebude zvolen. V táboře Jana Švejnara vidíme podobné hry a podobné demonstrace jednoty. A nakonec právě ze vzdoru vůči současnému vedení nemusí naopak někteří sociální demokraté Jana Švejnara volit.

Je ovšem otázkou, zda v případě, že někteří zákonodárci ODS budou volit Jana Švejnara a někteří zákonodárci sociální demokracie budou naopak volit Václava Klause, vůbec zjistíme, čí hlasy komu patřily.

Možná by i z těchto důvodů bylo příště nejlepší, kdyby prezidenta volili sami občané.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .