Sto dnů ministr Lišky

Důvody jsou především politické. Vzdělávací systém potřebuje řadu změn k tomu, aby vzdělání bylo všeobecně dostupné, aby se přestaly zvětšovat rozdíly ve schopnostech žáků, aby část populace nebyla odsunuta na okraj společnosti, aby výzkum dosáhl evropské úrovně a aby se výsledky vzdělávání i výzkumu dokázaly využít v praxi. To měl být úkol politiků, dočkali jsme se však něčeho jiného. Dnes už jde s odstupem hodnotit postup předchozích vlád. Petra Buzková, která byla ministryní školství ve třech kabinetech s převahou ČSSD, zahájila změny, kterým se říká reforma. Jednoduše řečeno, podařilo se ji zvyšovat vládní výdaje na vzdělání tempem až deset procent ročně. To měl být základ k nastávajícím změnám především v základních a vysokých školách.

Jenže plánované reformní kroky měla uskutečnit až vláda, která nastoupila po roce 2006. Tehdy však došlo k politické změně a převahu získala ODS. Pouhým předáním moci se něco zaseklo. Reforma základních a středních škol počítala s tím, že se od září 2007 začne učit jinak. Rozhodující už neměly být státní osnovy, ale učební plány, které s ohledem na místní podmínky, profil žáků a požadavky pracovního trhu měly připravit samotné školy. Ovšem zároveň vláda oznámila, že se mzdové prostředky v roce 2008 zvýší jen o jeden a půl procenta. Později sněmovna přihodila ještě procento, ovšem když hodnota inflace dosáhla počátkem roku sedm a půl procenta, ze škol vyprchalo jakékoli nadšení pro reformu.

Vrcholem celé reformy měly být nové státní maturity, plánované na rok 2008. Nakonec se ovšem odložily, protože úřady nedokázaly vymyslet maturitní otázky, které by obstály v odborné kritice.

Zároveň byl zveřejněn výzkum PISA, který ukázal, že se významně prohlubují rozdíly v úrovni jednotlivých škol. Češi se ve srovnání s ostatními zeměmi dále propadli v čtenářské gramotnosti.

Další fiasko čekalo v oboru výzkumu. Ministryně Buzková a ještě její nástupkyně Miroslava Kopicová počítaly s tím, že dojde k revoluční změně. Umožnit to měly dotace z evropských fondů, které by zajistily, že se veřejné výdaje na výzkum zvýší na dvojnásobek. Ovšem ministryně Dana Kuchtová nedokázala domluvit, jak se budou peníze na výzkum čerpat. V nejlepším případě tedy budou mít dva roky zpoždění, o rok víc, než ostatní dotace z Bruselu, které míří do jiných odvětví.

Zpráva vládní Rady pro výzkum a vývoj navíc ukázala další vážný problém. Výkony českých vědců se v posledních letech pomalu zlepšují, to se však týká pouze jejich publikací v odborných časopisech. Investice do malých firem, které by dokázaly výsledků výzkumu využít pro vývoj nových vynálezů, se naopak snižují.

O tom, že se nedaří využít výsledky českých škol, ať už jde o výzkum nebo výuku absolventů, svědčí ještě další varovný údaj. Během pěti let se vinou demografického poklesu sníží počet učňů ze současných čtyřiceti tisíc v ročníku k deseti nebo patnácti tisícům. To zní na první pohled dobře, protože tím v populaci vyroste podíl lépe vzdělané mládeže, která získá dobré všeobecné základy. Jenže Česko vsadilo na průmysl a jeho kapitáni žádají po vzdělávacím systému právě učně. Těžko říct, jestli je větší chyba ve školách nebo podnikatelích, není však pochyb, že využití vzdělanosti v praxi dobře nefunguje ani na té nejnižší úrovni.

Ministr Liška uplatnil svou kompetenci v tom, že všechny problémy jeden po druhém pojmenoval. Nabídl i několik řešení, ty však mají dva vcelku pochopitelné nedostatky. Pokud něco řeší okamžitě, pak jde jen o dílčí otázky.

Do této kategorie patří otázky pro státní maturity, které by se měly konat v roce 2010. Odborná kritiku změnu přivítala, ovšem zůstává otázka, do jaké míry zavedení maturit pomůže tomu, aby se zmenšily rozdíly v úrovni jednotlivých škol. Koncepci ke snižování rozdílů ministerstvo teprve připravuje.

Pokud jde o učitelské platy, resort v této chvíli není pro vládu natolik zajímavý, aby se v příštím roce dalo čekat zvýšení. Liška převzal od minulých ministrů plán na reformu vysokých škol i zavedení systému celoživotního vzdělání. Oba tyto kroky by měly změnit vzdělávací systém tak, aby dokázal okamžitě reagovat na potřeby pracovního trhu.

Ovšem oba tyto plány nejde úspěšně uskutečnit, dokud se do nich nezapojí ostatní resorty. Vláda přitom ani jeden z nich neoznačila za svou prioritu. Například ministr práce a sociálních věcí tedy nemá nejmenší důvod, aby nabídku rekvalifikací podřídil systému celoživotního vzdělávání, který buduje ministerstvo školství.

Situace je tedy špatná a to může přimět školy, úřady i podniky, aby se snažily obrátit trend. Nutno však dodat, že téměř dva roky po volbách jsme na stejném bodě, jako jsme byli před volbami, pokud na tom v některých ohledech nejsme ještě hůř.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .