Stávka po česku

Podobných případů muselo být po republice ve vlacích, které se v úterý po poledni náhle zastavily na nejbližším nádraží, určitě mnoho. A ne všichni to brali jako mladík, který si mobilem zavolal kamarády a strávil s nimi příjemné chvíle v místní restauraci. Tedy pokud byla na nádraží zrovna nějaká otevřená. I to se totiž na menších nádražích stávalo: nebyl tam otevřený ani bufet.

České dráhy, místo aby se postaraly o své cestující, kteří zůstali vězet v půli cesty, se zmohly jen na prohlášení, že za všechno mohou strojvůdci, kteří prý "odmítli jakékoli argumenty" a rozhodli se "brát si cestující jako rukojmí". Že by také ředitelství drah ale mohlo zajistit na postižených nádražích alespoň nejnutnější servis, toho se údajní "rukojmí strojvůdců" samozřejmě nedočkali. A nedočkají se nejspíš ani toho, že by jim snad chtěl někdo vracet část jízdného.

Chaos a téměř nulová informovanost veřejnosti provázela úterní stávku- údajně největší za poslední dobu- už od jejího vyhlášení. Odborové svazy měnily co chvíli svá prohlášení. Lidé si tak mohli jen stěží naplánovat, jak se zachovat, aby se jich stávka co nejméně dotkla. Že to přesto neměli stávkujícím většinou za zlé, lze vysvětlit snad jen tím, že jim vládní reformy také vadí.

Je ovšem otázka, co komu vadí a proč. Zcela jistě vadí každému chystaná důchodová reforma, v jejímž důsledku se bude chodit později do penze. Ovšem až od roku 2030, což znamená, že se to bude konkrétně týkat až dnešních čtyřicátníků. A ti, pokud mají všech pět pohromadě, musejí vzhledem k rychlému stárnutí populace dobře vědět, že kdyby se důchodový systém nezměnil, zkrachuje a nedostanou ze svých dnešních plateb zpátky vůbec nic. U našich západních sousedů se ostatně do penze chodí v 65 už dnes a mladá generace tam ví, že má vyhlídku na odchod do důchodu ještě o dva roky později. Samozřejmě, že to teď, kdy pokud někdo přijde v 55 o zaměstnání, má skoro nulovou šanci dostat nové, vypadá jako čirý alibismus zvyšovat mechanicky hranici odchodu do důchodu. Takové opatření je pak v reálu jen odsunutím vyplácení penzí, protože řada lidí je v mezidobí nucen a žít z jiných státních fondů. Za čas, až se do seniorského věku dostanou dnešní aktivní čtyřicátníci, to ale může být zcela jinak.

Ještě větší nedorozumění panuje ovšem kolem reformy zdravotnictví. S protesty lékařů a zdravotnického personálu se většina veřejnosti nejspíš solidarizuje kvůli poplatkům v ordinacích, v nemocnicích a v lékárnách. O ty ale lékařům, kteří v úterý protestovali před krajskými úřady, rozhodně nešlo. Zdravotníci jsou v reformním balíku hlavně proti chystané privatizaci nemocnic a systému tzv. řízené péče, kdy pacient má být směrován svou pojišťovnou jen do určitého okruhu zdravotnických zařízení.

Ani ve zdravotnictví se ale změnám do budoucna nevyhneme: analýza jeho vyhlídek, předložená vládě, už černější být nemůže. Také tento systém je před krachem a pokud něco neuděláme, bude pozdě. To přiznávají i zdravotníci. Jistě: mnohé aspekty Julínkových reforem si nejspíš kritiku zaslouží. Zdravotnické odbory by ale měly co nejdřív předložit vlastní alternativu reforem. Nechat své členy na náměstích pískat na píšťalky nestačí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .