Stávka lékařů

29. březen 2007

O včerejší stávce dětských a praktických lékařů nelze říct, že by ji média a veřejnost ignorovaly. Jenomže o nějakém mimořádném zájmu také nemůže být řeč. Stávkovalo se ohleduplně k pacientům, nikdo nejspíše nebyl poškozen a sami stávkující jsou zdá se smířeni s tím, že své požadavky vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně letos neprosadí. Jsou-li špatně placeni, je to i proto, že jejich představitelé dojednali s VZP takovou smlouvu, jakou dojednali. Protest je tedy provázen všeobecným krčením ramen.

VZP vysvětluje, že se po ní vlastně žádá porušení zákona, ministr zdravotnictví smutně konstatuje, že by rád pomohl, kdyby věděl jak, a pacienti si prostě v kalendáři bez reptání škrtají termín, na který je upozorňuje leták v ordinaci. Problém dětských lékařů je v tom, že to jsou ti nejhodnější a drsně se domáhat svých zájmů neumějí. Přišlo by jim to trapné. Navíc jsou podnikateli a ve chvíli, kdy zavřou ordinaci, ohrožují vlastní živnost. Proto si stěžují vlídně, jenomže to je zas evidentně k ničemu. Při pohledu na tu doktorskou protestní marnost musí třeba železničáři anebo dělníci z mladoboleslavské automobilky vysloveně trpět.

Je ovšem rozdíl mezi tím, když zaměstnanci zastaví výrobní linku anebo vlaky ve stanicích, a mezi pediatry, kteří mají nechat před dveřmi nemocné děti. To dost dobře nejde, navíc by tím pediatři sotva u politiků něčeho dosáhli. I kdyby ordinace zavřeli na týden, neovlivnilo by to HDP a hospodářský růst. A to jsou dnes zřejmě jediné hrozby, které politici berou smrtelně vážně. Pediatři mají mizernou vyjednávací pozici. Pečují o dětské zdraví, což je zcela okrajová ekonomická komodita.

autor: iho
Spustit audio