Stát se nerad vzdává svého vlivu

Představitelé ODS říkali, že jde o zkoušku, jak se bude nejsilnější vládní strana chovat ke krajským samosprávám, které ovládá opozice. Pokud peníze na kraje nebudou převedeny, pak to znamená, že se jim mstí.

Realita je ale trochu jiná. K převodu prostředků na kraje - a to ve výši sedmnácti procent výtěžku daní - mělo dojít už před rokem, zákon však byl smeten ze stolu kvůli protestům škol a učitelských odborů. Letošní návrh předpokládal, že bude krajům poskytnuto patnáct procent z daní a jablkem sváru se stalo totéž co loni. Střední školy přešly pod pravomoc krajů už před několika lety a od té doby se krajské samosprávy dožadují, aby byly pod jejich přímou působnost převedeny i peníze na jejich financování. Jde o tzv. neinvestiční prostředky, které se přidělují ve formě normativů na žáka a z nichž se financují platy pedagogů i učební pomůcky. Postoj krajů je pochopitelný: když mají za něco zodpovídat, měly by to také financovat. Budou-li disponovat penězi, mohou mnohem lépe než dnes ovlivňovat kvalitu svých škol i jejich skladbu.

Jiným pohledem se na věc dívají učitelé. Ti se obávají, že by v krajích mohli část peněz převést na jiný účel, který by jim připadal důležitější než chod škol. Někde by školám možná přáli víc než stát a ještě by jim nějaké peníze přihodili, jinde by učitelům dali jen základní platy a na osobní ohodnocení by nedostali ředitelé ani korunu. Pak by mohli učitelé ve stejných typech škol dostávat různě velké platy. Proti tomu protestoval Českomoravský odborový svaz pracovníků školství a k tomuto pohledu se přiklonil i premiér Stanislav Gross - a to i přesto, že šlo původně o vládní návrh. Také ministerstvo školství se stavělo proti převedení peněz krajům, což je logické, protože by pak ztratilo část svého vlivu. S odbory souhlasily i soukromé školy, které se obávaly, že by o jejich osudu rozhodovala konkurence.

Kraj je přece také zřizovatelem a když mu budou peníze sotva stačit na jeho vlastní školy, těžko bude přát i školám soukromým. S ministerstvem a odbory v tomto případě výjimečně souhlasil i předseda školského a kulturního výboru Poslanecké sněmovny Walter Bartoš, který je stínovým ministrem školství za ODS. Ten dlouhodobě prosazoval názor, že si má peníze ponechat stát, protože je za školství zodpovědný. Jeho straničtí kolegové, kteří působili na čelných pozicích v krajích, s ním ovšem nesouhlasili a naléhali na převedení peněz do krajských rozpočtů. Teprve pod jejich tlakem a na základě drtivého vítězství ODS v krajských volbách Walter Bartoš od svého názoru na poslední chvíli ustoupil a navrhl, aby kraje peníze na platy učitelů dostaly, ovšem ve formě normativů, do nichž by nikdo nemohl zasahovat.

Tento nápad se už ale nepodařilo prosadit, a tak vše skončilo pro školy tak jako před rokem. Naštěstí nebyl zamítnut celý zákon o rozpočtovém určení daní, takže kraje si přece jenom polepší - budou dostávat devět procent z daní místo dosavadních tří a na základě vlastního uvážení financovat muzea, knihovny, sociální ústavy či výstavbu silnic. Mluvit tedy o tom, že sociální demokracie nechtěla převést peníze krajům, protože jsou ovládány Občanskou demokratickou stranou, asi není na místě - i když to samozřejmě může hrát určitou roli. Ve skutečnosti převládla nechuť státních institucí předat svůj vliv krajským samosprávám a ta nechuť jde zřejmě napříč politickými stranami. Nelze o tom ale mluvit jinak než jako o zdržovací taktice. Není přece možné, aby se udržovaly tisíce úředníků v centrálních úřadech i v tzv. dekoncentrátech a podobných zrůdnostech, když mezitím vznikly kraje se svými úřady a ty jsou připraveny spravovat to, co jim bylo svěřeno. Jinak by celá reforma veřejné správy byla jen pro smích.