Šťastnou cestu, Dubravko!

Operace Oluja, nebo chcete-li Bouře, kdy chorvatské jednotky zaútočily na hlavní bašty separatistické Republiky srbská Krajina a zejména na tamní centrum Knin, úspěšně postupovala. Chorvatská televize a rozhlas pouštěly celé dny vlastenecké písně a informovaly o úspěších chorvatských vojsk. Jen občas zazněly Záhřebem protiletecké sirény, ale vždy šlo jen o planý poplach.

Jako pracovník televize OSN jsem dostal úkol. Měl jsem jet do Kninu a sledovat tam situaci Srbů po dobytí města chorvatskými jednotkami. Dorazili jsme záhy, přivítáni dokonce vojenským velitelem města generálem Ivanem Čermakem. Ten nám přislíbil, že Srbům, kteří neuprchli, garantuje bezpečnost, a že se ostatně máme přesvědčit sami. Nutno konstatovat, že mnoho Srbů v Kninu tehdy opravdu nezbylo. Do jedné z okolních vesnic s námi vyrazila chorvatská eskorta.

"Lidi, nebojte se, pojďte s námi do Kninu, dostanete chorvatské dokumenty a humanitární pomoc 200 kun na osobu," dušoval se přítomný chorvatský důstojník. Asi 40 Srbů, většinou staršího věku, souhlasilo s podmínkou, že my jako zástupci OSN, budeme celou dobu s nimi.

Stalo se jak důstojník slíbil. Srbové dostali dočasné dokumenty, slíbených 200 kun a společně s námi se vydali zpět domů do vesnice. Kouř stoupající z okolního lesa však nevěstil nic dobrého.

Z domů šlehaly plameny. Stařec, který už nebyl schopen jít do Kninu ležel na zápraží svého dobu s rozstřelenou hlavou. Jeho nepohyblivou sousedku jsme nalezli upálenou v jejích vlastních peřinách. Opodál stojící chorvatští vojáci se nám pracovníkům OSN smáli do obličeje. Odvedli jsme vyděšené vesničany pod ochranu vojsk OSN na jejich kninskou základnu.

Procházel jsem se po ulicích dobytého města. Když jsem v jednom z parčíků zahlédl vojenskou přilbu se čtyřmi S, symbolem, který Srby vyzývá k jednotě, nejprve jsem zajásal, že potěším svého známého, který sbíral součásti vojenské výstroje. Když jsem však po bližším ohledání zjistil, že se uvnitř přilby nalézají zbytky sťaté hlavy, od svého úmyslu jsem ustoupil a raději si šel za roh ulevit. Věřte mi, bylo to nutné.

Cestou temnou nocí zpět do Záhřebu jsme jen smutně koukali na plameny, šlehající z okolních lesů. Kolik takových vesnic asi tehdy bylo?

Podle oficiálních statistik bylo během operace Oluja zabito 100 lidí a 200 000 Srbů bylo nuceno z Chorvatska uprchnout. Vypáleno bylo na 20 000 srbských domů. Tolik statistiky.

Faktem zůstává, že se veřejnost obou stran asi těžko shodne na objektivním hodnocení tehdejších událostí. Pro Srby půjde o prohranou válkou, spojenou s etnickou čistkou a exodem téměř čtvrt milionu lidí. Pro Chorvatsko zase o konečnou fázi osvobození jejich země a likvidaci separatistických státních útvarů na jejich území. Působení někdejšího velitele Kninu chorvatského generála Čermaka během Oluje je předmětem šetření haagského tribunálu.

A v Chorvatsku bude zítra, v den výročí dobytí Kninu státní svátek. Ve městě by měla proběhnout monumentální vojenská přehlídka, včetně přeletu vojenských letounů. Většina obyvatel, která odsud musela pod tlakem chorvatské armády prchnout jí ale uvidí maximálně v zahraničí v televizi. I když je pochybné, že by se na ni chtěli dívat. Podle průzkumu, který mezi uprchlíky z Chorvatska provedli v Srbsku agentury pro výzkum veřejného mínění je do svých někdejších domovů ochotno se vrátit jen 15 procent dotázaných.

A co budoucnost někdejší Krajiny? Asi nejlépe ji loni popsal Peter Galbraith, v době Oluje velvyslanec Spojených států v Chorvatsku. Ten loni o Kninu a okolí prohlásil: "Je to řídce osídlená oblast, odkud mladí odcházejí, noví se tam nestěhují a staří postupně vymřou. Známé přísloví Oko za oko, zub za zub, tentokrát skončilo všeobecnou slepotou."