Starý svátek

V lokálně válčícím světě tedy zavládl globální mír. Otázka je, zda si hrdinové druhé světové války, kteří nasazovali či položili své životy za svobodu, představovali mír právě takový, jaký ho máme, a zda by současnost lidstva označili světlým zítřkem, za který stálo zato bojovat. Možná by je překvapilo, že když lidé nejsou vehnáni do válečné apokalypsy, projevují se agresivně alespoň ve svém bezprostředním okolí. Všedních způsobů, jak si vzájemně znepříjemnit život, čítá náš arzenál nepočítaně.

A pokud zrovna neválčíme s jinými národy ve velkém o zdroje a teritoria, snažíme se alespoň v malém ukořistit něco, co nám nepatří. Zboží v supermarketu, dřevo v lese, minerály na mezinárodní výstavě v Tišnově, anebo unikátní hudební nástroje zhotovené ze sirek, které pelhřimovská agentura Dobrý den vystaví na mezinárodním veletrhu Svět knihy. Všechny ty krádeže mobilů a automobilů, loupeže v bytech, úřadech, školách či nemocnicích mají jedno společné: jsou mírovou obdobou válečné kořisti. Ta potřeba brát cizí dokládá naši válečnickou mentalitu. V hlubokém míru, jehož dobrodiní dnes slavíme, alespoň trénujeme. Abychom nevyšli ze cviku. Ti, kteří vystačí s vlastním, prominou. Není to jejich válka, jenomže ani jejich mír.