Staré hříchy mají dlouhé stíny

Stejně by se mohla jmenovat detektivka z prostředí čerpání evropských dotací v České republice. Téma nezní příliš zajímavě, ovšem vzhledem k tomu, že Česká republika má na období 2007-2013 slíbeno 828 miliard korun, mohlo by to být dramatické.

Některý z méně schopných následovníků slavného Hercula Poirota by se například mohl začít zajímat, proč se z těchto 828 miliard dosud do České republiky dostalo jen deset miliard, tedy něco přes dvě procenta. Přitom z rozpočtového období už uplynula víc než třetina.

Další pozoruhodnou zprávou může být, že za všechno může takzvaný monitorovací systém, který má evidovat, jak peníze do České republiky proudí. Evropské komisi se prý nelíbí, a proto peníze neposílá.

Zápletka je jasná: jde o to zjistit, kdo má monitorovací systém na starost, odhalit v čem je problém - a stovky miliard do České republiky potečou. Amatérský detektiv ovšem hned na počátku narazí na potíže a komplikace, které si nezadají s těmi, jaké musel řešit Poirot.

Začne se třeba vyptávat na ministerstvu pro místní rozvoj, které má monitorovací systém na starost. Ministr Rostislav Vondruška mu vysvětlí, že potíže s monitorovacím systémem čerpání peněz ve skutečnosti nezdržují. Prostě stačí o peníze jen požádat a právě to Češi zanedbali. Anebo je možné zajít na ministerstvo dopravy a poptat se, co chtějí dělat se všemi svými evropskými projekty, když zatím, jak praví oficiální statistiky, nečerpali ani korunu.

Experti ministra Gustáva Slamečky věnují detektivovi pobavený pohled. Na stavbu dálnic a železnic chodí dost peněz. Většinou je sice pošle ministr financí, který je odpovědný za předfinancování, ale něco přijde dokonce i z Bruselu. Jde o takzvané financování ex ante, a tímto způsobem také chodí pěkné miliardy.

První stopu pátrač zachytí až na ministerstvu financí. Ministr Eduard Janota netají roztrpčení nad tím, že z Bruselu nechodí tolik peněz, kolik by mělo.

Financování ex ante je sice pěkná věc, Česko ale tak dostává jen třetinu prostředků, které by mohly chodit v rámci takzvaných průběžných plateb. Kdyby fungoval monitorovací systém, nemusely by české veřejné finance při investicích čelit potížím s cash-flow, tedy s objemem dostupných peněz na účtech. Například již zmíněné ministerstvo dopravy musí kvůli tomu vydávat dluhopisy.

A když není dost peněz na průběžné financování, tak se navíc všechny projekty zdržují. Brusel zaplatí, když jsou projekty dokončeny. Jenže zatím se jich dokončilo jen málo a řešitelé projektů tak čerpali pouze zmíněných deset miliard.

Cesta tedy vede zpátky na ministerstvo pro místní rozvoj. Zde ministr Vondruška připustí, že potíže s monitorovacím systémem je třeba vyřešit. Ovšem prakticky jde jen o formalitu, kterou bude možné dohodnout už během července. Monitorovací systém funguje bez problémů, ovšem je třeba doladit některé právní problémy. Pak budou peníze proudit, jak budou Češi potřebovat.

Zde se dostává detektiv k jádru problému. Kdysi v dávných dobách, někdy okolo roku 2000, vytvořil tehdejší ministr pro místní rozvoj Petr Lachnit sporný monitorovací systém. Nevypsal výběrové řízení, jak předpisují pravidla obchodní soutěže, ale prostě zakázku přidělil podnikateli, který byl dobře zapsán v Lachnitově politické straně, konkrétně ČSSD.

Po Lachnitovi se střídali ministři různých stran, sociální demokracie, Unie svobody, ODS i strany lidové. A všichni na starý hřích zapomněli, anebo se jím prostě nechtěli zabývat. Ovšem bruselští úředníci to viděli jinak. Podle nich není možné, aby se ke kontrole všech evropských dotací používal informační systém, který by sám neprošel byť jen povrchní kontrolou.

Čeští ministři výzvy Bruselu na nápravu úspěšně ignorovali a teprve v poslední době je nedostatek peněz donutil jednat.

Detektivka nekončí. Teoreticky bude všechno v pořádku co nevidět. Ministr Vondruška upraví smlouvy s dodavatelem, převezme monitorovací systém do státního vlastnictví a na jeho další provozování vypíše korektní výběrové řízení. Pak se teprve ukáže pravda. Systému dnes rozumějí pouze experti firmy, která jeho správu získala bez výběrového řízení. Sdělí státu, či novému provozovateli všechny detaily jak jejich systém funguje? Určitě tak učiní, když jim půjde o prosperitu České republiky víc, než o prospěch vlastního podniku.

V žádném případě se tedy nedá vyloučit, že bruselští experti budou mít vůči Vondruškovu plánu opět nějaké námitky. Pak by se zpoždění miliard prohloubilo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .