Stará vláda chystá rozpočet pro novou

Nyní je situace podobná. Rozpočet se už rodí, avšak co zase není, je vláda, která ho bude v Poslanecké sněmovně na podzim obhajovat. Právě tehdy by totiž už měla úřadovat vláda nová, v čele se Stanislavem Grossem, který se jí nyní snaží, vyzván prezidentem, sestavit. Je pravda, že oproti očekávání se mu zatím poměrně daří. Jak ve straně, tak s koaličními partnery došlo zejména v úterý k pokroku. Přesto ani zdaleka ještě vyhráno není. A státní rozpočet na příští rok v tom určitě bude hrát roli velmi podstatnou.

Už jen tím, že úřednická mašinérie má prostě své termíny a příslušné návrhy prostě musí včas předložit. Jak s nimi naloží politikové, to už je druhá otázka. Ti zjevně žádné termíny nemají a často se musejí snažit narýsovat kulatý čtverec. To ostatně nyní provádí i Stanislav Gross. Jeho strana, nebo alespoň její vlivná část, chce od něj slyšet, že budou-li ještě kdy nějaké reformy, musí být velmi mírné a sociálně citlivé. Koaliční partneři naopak by rádi slyšeli, že reformy budou pokračovat a zejména schodek státních financí se bude snižovat.

Diskuse o rozpočtu v odstupující vládě a její výsledky ostatně dávají tušit, v čem bude hlavní problém. Ministr financí stanovil ve stávajícím návrhu resortům méně, než by si představovaly. Podle ministra financí jde o čtrnáct miliard, podle samotných ministerstev je to ale asi ještě trojnásobně více. Politicky podstatné je zejména to, že zvýšené požadavky má zejména resort práce a sociálních věcí. Ten vede politicky velmi silný místopředseda strany Zdeněk Škromach. Tentýž Škromach, kterému by nevadila podpora nové vlády ze strany KSČM a který se velmi ohrazoval proti přijetí koaliční pojistky proti spolupráci s opozicí. Je zřejmé, že požadavky jeho resortu mají velkou politickou váhu.

Úřadující předseda ČSSD Stanislav Gross, požádaný prezidentem o jednání o nové vládě, zatím dosáhl vlastně jen dílčích úspěchů. Dohodl jisté mechanismy v koalici a přesvědčil podstatnou část poslaneckého klubu ČSSD, aby vyjádřila vůli sestavit novou vládu na stejné koaliční bázi, jako byla vláda stále úřadující. Námitky zatím nebyly ani proti předběžně dohodnutým koaličním mechanismům. V nich ovšem pouze základní zákony nebudou moci býti schváleny bez souhlasu celé koalice. Takový zákon by se týkal rozpočtu, daní, zahraniční politiky, bezpečnosti a bytové politiky. Menší strany to považují za své vítězství, avšak za své vítězství to považuje i ČSSD. Menší zdůrazňují své právo veta při klíčových zákonech, ČSSD zase svou možnost volnosti při všech ostatních.

Vše je ale zatím jen ve stádiu vyjednávání, příslušné dohody se teprve tvoří. V jejich průběhu mohou ještě nastat potíže. Ty rozpočtové už byly naznačeny. Ministrem financí požadovaný strop schodku státního rozpočtu ve výši 94 miliard korun může být snadno zpochybněn těmi, kteří žádají sociálnější politiku. Jak na to budou reagovat menší strany, které si chtějí ještě zachovat alespoň zdání nějaké reformní politiky, je otázka.

Stejně tak může dojít k dalším sporům programovým. Programové prohlášení Špidlovy vlády má být v zásadě zachováno, avšak tlak na jeho revizi zde jistě bude, zvláště z některých kruhů v sociální demokracii. Půjde zejména o snahu o oslabení některých reformních prvků.

S tím souvisí otázka personální, kterou lídři politických stran vytrvale zlehčují s tím, že je třeba se nejprve dohodnout o rámci vlády. Jenže možná jde právě o to, že tato oblast bude nejcitlivější. ČSSD se netají svou touhou co nejdrastičtěji oslabit koaliční partnery právě v této oblasti. Občas se zdá, že ČSSD potřebuje své koaliční partnery jen kvůli hlasům a nejraději by je do vlády vůbec nepustila. Jde o minulostní syndrom po jednobarevné vlády Miloše Zemana. Právě on politicky prosadil model, že ČSSD ovládne všechna ministerstva a podporu menšinové vládě zajistí jinak. Pro Zemana vždy byla nejdůležitější vláda, sněmovna už méně. Do této politiky nutí některé kruhy ČSSD i Grosse. To ovšem nejde v koaličním modelu. Konflikt může nastat ovšem i při dalších personáliích. KDU-ČSL se už dlouho nechává slyšet, že není spokojena s nominací Pavla Teličky do funkce evropského komisaře. Je proto možné, že i toto křeslo bude zapojeno do koaličních jednání.

Při sestavování nové vlády musí její tvůrce projít spoustou rizik. A i na konci cesty si nemůže být jist, že sto jednička bude jednotná, zvláště když její součástí je přinejmenším jeden poslanec, který už přeběhl a není jistota, že to nemůže udělat podruhé. V tomto kontextu se i státní rozpočet na příští rok zatím rozplývá v mlze.