Spravedlnost

31. červenec 2007

Milada Horáková byla souzena a popravena 27. června 1950. Dnes, po sedmapadesáti letech už ale říkáme, že byla "zavražděna". Někomu to možná přijde jako pokrok, jiný by to v klidu mohl označit za středně silné pokrytectví. Vražda to byla už v červnu roku 1950, to jen společnosti trvalo sedmapadesát let, aby stejnou zprávu jako před lety zachytila a přečetla - nahlas.

0:00
/
0:00

V červenci roku 2OO7 tedy dospěly věci tak daleko, že státní zástupce podal obžalobu na bývalou prokurátorku Ludmilu Brožovou-Polednovou. Je obviněna ze spolupachatelství na vraždě, za což jí podle dnešních sazeb hrozí patnáctiletý trest.

Jak jistě veřejnost ví, někdejší prokurátorce Brožové-Polednové je v současnosti (jak uvádí zpráva ČTK) "asi" osmdesát let, a nějakou zvláštní shodou okolností je jedinou osobou, která je v souvislosti s vykonstruovaným procesem proti Miladě Horákové a jejími spoluobžalovanými souzena.

Policie sice před nějakým časem připravila i stíhání jednoho z vyšetřovatelů v procesu s Miladou Horákovou, Milana Moučky, leč státní zastupitelství po nějaké době stíhání zastavilo.

Dnes se tedy dostala na řadu paní Brožová-Polednová a samozřejmě se nabízí otázky typu: k čemu je to teď dobré, co si spravedlnost vezme na staré osobě, proč to trvalo tak dlouho, proč je před soudem jen paní Brožová-Polednová - a podobně. Na všechny ty otázky - odhaduji - existují desítky, možná stovky a možná dokonce i tisíce správných odpovědí. Nebo i více. Těch relevantních odpovědí by mohlo být přesně tolik, kolik je obětí komunistické zvůle, jíž byla paní bývalá prokurátorka účinným nástrojem.

Bývalá prokurátorka je tedy starou a jedinou osobou, obžalovanou nejnověji ze spolupachatelství vraždy, neboť obžaloba tvrdí, že proces s Miladou Horákovou byl sestrojen, veden a uzavřen v rozporu i tehdejšími zákony. Je těžké nějak odhadnout, co způsobilo, že najednou je taková obžaloba možná.

Podobných vykonstruovaných procesů, s vynucenými doznáními, s předem připravenými rozsudky, s dopředu naplánovaným průběhem, a vůbec se všemi těmi průvodními znaky dobových honů na čarodějnice byl nespočet.

Okolnost, že tuzemská justice se po roce 1989 neuměla rozhoupat k nějakému ráznému rozchodu s komunistickou minulostí - myšleno ve smyslu návaznosti, laicky řečeno, "polistopadového" práva na to "předlistopadové", ovšemže obojí dobově bastlované a nikoli koncepčně tvořené, přináší nyní své trpké plody. Obžalována je jedna stará osoba. Samotný komunistický režim zůstává - zdá se - nepostižitelný, ač zákonem postaven mimo zákon.

Absurdnější už to skoro nemůže být. Někdo obžalován je, jiný není. Někdy se soudí podle kdysi platných norem, aby se mohlo říct, že - například - bývalí pohraničníci zcela po právu někoho na hranicích odstřelili. Jindy, zdá se, mohou být někdejší činy v rozporu s tehdejším právem, ale nějaký řád v tom najít nejde. Skoro by se chtělo říct, že je to jako kdysi - podle toho, jak se ten který prokurátor (dříve), nebo státní zástupce (nyní) vyspí a rozhodne. To, o čem tu píši rozhodně nemá nějak umenšovat utrpení lidí, kteří se stali oběťmi komunistické represe, jen chci upozornit na to, jak málo z těch i všeobecně známých zločinů komunistické doby se dostalo před soudní tribunál. Nyní, přiznávám, přijde tradiční novinářská berlička v podobě moralistního povzdechu, že zahájení procesu s bývalou prokurátorkou Brožovou-Polednovou by snad mohlo alespoň rozhýbat nějakou širší a publikovanější diskusi na téma všech těch různých druhů a stupňů "spolupachatelství" na zločinech komunismu. Jenže to už bylo tolikrát napsáno a vyřčeno, že je z toho skoro stejná fráze jako - například - "Míru zdar!"

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu