Spravedlivý mezi národy

Přemysl Pitter se narodil v Praze v křesťanské rodině, hluboce věřícím se stal po svých zkušenostech během první světové války, kterou strávil jako dobrovolník na frontě. Od té doby se také datuje jeho celoživotní pacifismus. Mezi světovými válkami působil v mnoha humanistických a pacifistických organizacích jako YMCA, Liga lidských práv, Hnutí za mezinárodní mír. Je také považován za zakladatele vegetariánského hnutí v Čechách (v r. 1929 založil v Praze první Vegetariánský klub). Vystudoval Husovu teologickou fakultu a intenzivně se zabýval sociální prací, zejména se věnoval dětem z nejchudších rodin. Na Žižkově pro ně otevřel slavný Milíčův dům, jehož byl ředitelem (s válečnou přestávkou) až do roku 1950. Po roce 1937 zde bydlely i děti nejprve z rodin německých uprchlíků, později i uprchlíků z českého pohraničí.

V roce 1938 začala díky němu fungovat ozdravovna v Mýtě u Rokycan, kde se snažil zejména židovské děti uchránit před nástupem do transportů. Od začátku války pomáhal Židům. Posílal jim balíky s jídlem do táborů, ukrýval je, napomáhal při útěku. Již v roce 1944 organizuje Výbor křesťanské pomoci židovským dětem, který se měl po válce ujmout dětí, jež byly v koncentračních táborech.

Pittrovi se skutečně povedlo pro své záměry získat zestátněné zámky Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice. Od května 1945 do května 1947 jimi prošlo 810 dětí. Osazenstvo zámků však bylo mnohem různorodější, než se původně zamýšlelo. Jako člen komise Zemského národního výboru měl možnost seznámit se s otřesnými podmínkami v českých internačních táborech pro Němce určené k odsunu. Veřejně několikrát vystoupil proti takovému zacházení s lidmi (jako jeden z mála) a na "svých" zámcích pečoval i o děti z těchto táborů. Vedle sebe tu tak žily děti německé, židovské a české. V poválečné nenávistné atmosféře malý zázrak.

Po komunistickém převratu začal mít Pitter potíže s režimem, byl opakovaně vyslýchán a hrozily mu nucené práce. V roce 1951 se mu podařilo odejít do Německa, kde aktivně působil v uprchlických táborech. Později přesídlil do Švýcarska, podporoval české exilové společenství, spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa, BBC, Rádiem Vatikán, vydával knihy. Zemřel v roce 1976 v Curychu. Ještě za jeho života ho poctil nejvyšším státním vyznamenáním stát Izrael i Německá spolková republika. 100. výročí jeho narození v roce 1995 zařadilo UNESCO mezi světová kulturní výročí. Česká republika tohoto nesmírně statečného a obětového člověka vyznamenala in memoriam díky Václavu Havlovi až v roce 1991.

stručný životopis Přemysla Pittera (1895-1976)