Spor o kvalitu českého piva
Britské sdružení na ochranu spotřebitelů piva se ústy svého ředitele nechalo slyšet, že kvalita českého piva upadá. Ve snaze ušetřit prý naše velké a střední pivovary zkracují dobu zrání ležáků a používají méně kvalitní zahraniční chmel.
Předseda Českého svazu pivovarů a sladoven označil takovou kritiku za neskutečnou drzost a vzkázal Britům, že z konzumentů dělají hlupáky, kteří pivu nerozumějí.
Pravdou je, že od tradičního horizontálního kvašení v otevřených kádích přešla drtivá většina našich pivovarů ke svislým kuželovým tankům, čímž se doba kvašení zkrátila o polovinu - v Plzni údajně ze šedesáti na dvacet sedm dní. Zatímco se naši výrobci chlubí, že rozdíl nerozeznají ani kvalifikovaní degustátoři, jeden z britských expertů tvrdí, že dnešní české pivo je řidší, více hořké a že ztratilo svou komplexní chuť.
Nepřekvapuje, že kritika přichází právě z Británie, která je pověstná lpěním na tradicích. S tradicemi je ovšem potíž, vyprávět mohou čeští skláři, kteří ztrácejí práci kvůli tomu, že hodnotné foukané sklo stále obtížněji konkuruje levné velkovýrobě. Bránit klienty je určitě záslužné, jenom je třeba o nich vědět, že to první, co je zajímá, je cena. Výrobci, kteří vsadili na kvalitu, ať už se jedná o elektroniku, automobily nebo potraviny, v lepším případě živoří a v horším už dávno zkrachovali. Zůstávají kdysi prestižní loga, pod kterými se už ale zpravidla skrývá zboží k jednorázovému použití. O kvalitě se sice stále mluví, ale určující je cena. Cylindrokónické tanky v českých pivovarech si mohou britští experti ošklivit, ale jejich odstranění by nejspíše znamenalo, že by si už na kvalitu českého piva nemohli stěžovat. Kvůli několika lahvím pro ochránce spotřebitelů by nestálo za to, provozovat krachující pivovary.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.