Společnost se do sebe uzavírá a zase nikdo nevěří ničemu, říká publicista Fischer v debatě o překrucování historie

Šéfredaktor stanice Vltava Petr Fischer

Sametová revoluce v roce 1989 přinesla velkou změnu v přístupu k historii a umožnila bádání v některých tématech. Příkladem může být i dějiště debaty v Památníku ticha na nádraží Bubny – za druhé světové války odtud odjížděly transporty pražských Židů a po válce pak vlaky se sudetskými Němci.

0:00
/
0:00

„V roce 1958 by vůbec nemohlo zaznít, že odsud odjížděli sudetští Němci. A u transportů by se příliš nezdůrazňovalo, že to byli Židé, protože komunistický režim se snažil židovskou tématiku potlačovat kvůli proamerické politice státu Izrael,“ uvádí historik Petr Koura.

A podobné by to prý bylo i v období normalizace: „Když se natáčely filmy z koncentračních táborů, tak tam nesměly být žluté hvězdy – aby to vyvolávalo dojem, že nacistické perzekuci byli v prvé řadě vystaveni Slované, a teprve po nich Židé,“ dodává.

„O perzekuci Židů jsem se do roku 1989 ve škole nedozvěděl. A pamatuji si, že jsem se na to ptal rodičů – proč nacisté pronásledovali Židy? To, že byl v Osvětimi největší koncentrační a vyhlazovací tábor jsem se dověděl od rodičů, ne od učitelů,“ vzpomíná Koura.

Jako historikové bychom se měli snažit přiblížit antické premise sine ira et studio – bez hněvu a náklonosti. Ale je to samozřejmě ideál.
Petr Koura

Nevěřte nikomu, ani nám

Novinář Petr Fischer si všímá toho, že zatímco počátkem 90. let byla debata o naší minulosti vyhraněná a otevřená s cílem mít čistý stůl, postupem času jako by se začal postoj společnosti obracet.

„Uzavřeli jsme se do zvláštního společenství, kde se sice dál bádá a věci se dostávají na povrch – v umění, v literatuře, dokumentárním i hraném filmu. Je toho hodně, ale vlastně si už nechceme udělat ten čistý stůl. Společnost se do sebe uzavřela a ještě druhá věc – dnes zase skoro nikdo nevěří ničemu,“ míní publicista.

Fischer podotýká, že historie je neustále znovu interpretována a vykládána a je třeba, aby byl člověk maximálně otevřený i k interpretacím, které neladí s jeho postoji. „Úplná otevřenost a osobní vztah jsou dva momenty, které brání tomu, abychom se nechali manipulovat nebo sami manipulace vytvářeli,“ míní publicista.

„Manipulace je často skloňované slovo ve vztahu k dokumentárnímu filmu, na což jsem lehce alergický,“ navazuje dokumentarista Vít Klusák.

Dokumentarista je podle něj člověk, který vypráví realitu tak, jak ji pochopil, a je třeba, aby se ke svému subjektivnímu pohledu přiznával.

Když jsme s Filipem Remundou dělali film Český mír o americkém radaru v Brdech, tak jsme do několika okének zakódovali vzkaz: ‚Nevěřte nikomu, nevěřte ani nám.‘
Vít Klusák

Hosty debaty byli:

Vít Klusák – dokumentarista
Petr Koura – historik
Petr Fischer – novinář