Spojenci Izraele už přerušují dodávky zbraní, říká expertka. „Je to nátlak na příměří,“ míní exdiplomat

Měli by západní spojenci pro tuto chvíli přestat dodávat zbraně do Izraele?

Hesová: Mnozí přestávají, byť se to samozřejmě netýká USA jakožto hlavního spojence Izraele. V kontextu takových konfliktů jde o velmi běžnou myšlenku a měla by být diskutována. Některé orgány OSN označily tento transfer za důležitý, humanitární organizace po tomto řešení volají už od ledna.

Čtěte také

Kalhousová: Hizballáh už příměří nespojuje s Gazou a Hamásem. Izrael o tom ale zatím nechce jednat

Schneider: Troufám si říci, že Emmanuel Macron myslel svou výzvu jako politický signál, nikoli jako faktickou věc, která se dá hned zrealizovat, což velmi dobře ví. O pár dní dříve oznámil Macron v reakci na druhý raketový útok Íránu, že Francie právě kvůli podpoře obrany Izraele posiluje svou vojenskou přítomnost v Perském zálivu.

Jde tedy o vysílání gest, která mají něco znamenat – je to pěna nad složitými vyjednáváními, jichž se Francie účastní a která by měla směřovat jednak k deeskalaci konfliktu a jednak ke komplexní dohodě o příměří nejen na libanonské frontě, ale také o konečném příměří v Gaze.

Taková dohoda vůbec není jednoduchá. Prohlášení francouzského prezidenta beru jako velmi silný signál. I reakce premiéra Netanjahua, který řekl, že by se měl Macron za ta slova stydět, byla reakcí pro domácí spotřebu.

K čemu by zbrojní embargo na Izrael vedlo? 

Hesová: Nešlo by o obsáhlé embargo. Myslím, že Emmanuel Macron řekl, že by se to týkalo zbraní, které jsou používány v Gaze. Nikdo si tedy nemyslí, že by se Izraeli přestaly předávat jakékoli zbraně. Za Izraelem budu vždycky stát jeho spojenci a obranné zbraně nikdo nikdy Izraeli upírat nebude, to je samozřejmé.

Čtěte také

Letní speciál: My, Izrael a Palestinci. Dva eseje o emocích, které Gaza vyvolala v Česku

Na druhou stranu celá řada spojenců přestává zbraně Izraeli dodávat, ať už explicitně, nebo implicitně. Spojené státy, Holandsko, Belgie, dokonce i Německo mají problém s tím, že jsou zbraně používány proti civilnímu obyvatelstvu a civilním cílům.

V těchto případech už buď došlo k oficiálnímu vyhlášení přerušení dodávek zbraní, nebo se začaly přerušovat neoficiálně, což se týká Německa. Tento problém je ze strany spojenců vnímán vážně, v USA je velmi diskutován.

Nastolení tématu přerušení dodávek zbraní do bojů v Gaze ­– případně i na jiné civilní cíle – je krok vyvolávající tlak na to, aby Izrael přestal vést i určitý typ agresivní války proti civilistům, nikoli aby se přestal bránit.

Jde tedy o součást politického nátlaku? Nebo jde skutečně o věc fyzické absence zbraní, které by Izraeli znemožnily podnikat údery?

Hesová: Chápu to jako čistě rétorický nátlak. Izrael zbraně má a mít bude. Dostává je ze strany USA a domnívám se, že odtud přerušení tohoto transferu nehrozí.

Jde ale o nátlak v tom smyslu, že se Macron staví na stranu kritiků izraelského způsobu vedení války. Ale to, že uvalíme embargo na určitý typ zbraní a jejich používání, je zcela standardní postup v jakékoli válce.

Čtěte také

Analytik Tureček: Libanon je jako sud střelného prachu. Teď se stal vedlejší obětí izraelsko-palestinského sváru

Zároveň nás k tomu zavazuje mezinárodní právo. Nesmíme dodávat zbraně tam, kde jsou používány proti civilistům. Macron tedy znovu nastoluje otázku mezinárodního a humanitárního práva ve vedení války. To je důležité. Nejde o politickou záležitost, která by měla nějak velmi konkrétně dopadnout na Izrael.

Schneider: Vidím to jako nátlak na premiéra Netanjahua, aby byl ochotnější ke kompromisům při uzavírání příměří. Méně zde vidím otázku humanitárního práva, která prezidentu Macronovi na srdci občas leží, ale občas taky ne. Myslím, že to teď není důležité.

Jde ale o věc vynucování mezinárodního práva, což je pro mě v kontextu Blízkého východu otázkou. Kdo ho bude vynucovat?

Jednotky UNIFIL, které zde mají dohlížet na to, aby si Hizballáh nevybudoval v jižním Libanonu své základny, jsou teď uvězněné mezi přestřelkami. Ty by měly být tou silou, která bude mezinárodní právo vynucovat, ale jsou tam desítky let a zatím se jim to nepodařilo.

Když se hovoří o embargu, mluvme o embargu oboustranném, protože na druhé straně konfliktu je ohromný zbrojní arzenál.

Ani já výzvu k embargu nevidím jako věc, která by se měla fakticky realizovat, ale vnímám ji v rovině politického vyjednávání.

Pokud by došlo k omezení dodávek zbraní do Izraele, lze zaručit, že totéž postihne Hizballáh nebo Hamás? Páchá Izrael v Gaze válečné zločiny? Jaké jsou možnosti mezinárodního diplomatického tlaku? Poslechněte si celý pořad v úvodním audiu.