Spisovatelky historických románů předstírají, že jsou muži

Jedním z bestsellerů roku 2013 byl druhý díl ságy o anglickém kancléři Thomasu Cromwellovi Předveďte mrtvé od Hilary Mantelové. Kniha je přeložena už i do češtiny, ačkoli se jedná o méně známou kapitolu dějin.

Za první díl Wolf Hall Mantelová získala Man Bookerovu cenu, nejprestižnější britské literární ocenění. A loni vyhrála tutéž cenu osmadvacetiletá Novozélanďanka Eleanor Cattonová. Porota ocenila její knihu Světélkování o zlaté horečce na Novém Zélandu v roce 1866.

„S historickými romány, plnými bitev i čtvrcení na popravišti, slaví dnes úspěch ženy-autorky,“ píše o novém fenoménu nedělník Sunday Times. Nedávno například uspořádal charitativní oběd na palubě vyřazené válečné lodi Wellington slavný spisovatel Bernard Cornwell, autor sérií o králi Artušovi i vojáku z napoleonských válek Richardu Sharpeovi. U stolů seděly a spisovatelův projev poslouchaly z 90 procent ženy.

„Ale neznamená to, že to mají spisovatelky snazší, právě naopak. Málokterý žánr je genderově rozdělenější než historické romány. Muži čtou díla spisovatelů, ale nechce se jim louskat romány autorek. Jejich literární agenti jim proto radí, aby si volily pseudonymy, které znějí v angličtině neutrálně. Když někdo vidí jména M. C. Scott, A. L. Berridge a M. J. Carter, neví, čte-li knihu autorky či autora.

„Můj vydavatel mi doporučil, abych se zamaskovala,“ říká A. L. Berridge, ve skutečnosti Louise Berridgeová, autorka série z Krymské války, která je v anglicky mluvících zemích velmi populární. „Je to trochu směšné, protože v biografické poznámce se už klidně píše, že Louise žije se svým manželem v StAlbans. Ale nakladatel chtěl odvrátit ten vteřinový moment váhání, který muže odradí, aby si koupil mou knihu. Muži prostě trpí předsudkem, že chlapské čtivo ženy neumí,“ dodává autorka. Podle Mandy Scottové se dnes v anglosaském prostředí čtenářský podíl vyrovnal a místo 80 procent žen a 20 procent mužů čtou její detektivky ze starého Říma rovným dílem muži a ženy. „Žijeme ve světě, v němž se muži berou vážněji než ženy,“ dodává.

Odhlédneme-li od genderových potíží, daří se historickým románům v angloamerické literatuře nadmíru dobře. Za poslední dva roky prodej narostl o 14 procent, což je obrovský úspěch vzhledem k faktu, že beletrie poklesla ve stejném období o 21 procent. Na obratu má v poslední době nepochybně obrovskou zásluhu právě Hilary Mantelová. „Když jsem začínala na přelomu tisíciletí historickou tématiku psát, každý autor se dušoval, že historickou beletrii nepíše. Dnes tohle stigma zmizelo,“ říká Manda Scottová. Anglický Svaz historických spisovatelů má přes 140 členů a poslední dva roky udílí cenu Waltera Scotta, spojenou s finanční odměnou přes 800 tisíc korun.

Logo

„Je možné, že k obratu do minulosti přispěla nálada přelomu tisíciletí. A válečná tématika začala lákat v první dekádě nového století i kvůli tažení do Iráku a Afghánistánu,“ míní Sunday Times. Na přeplněném literárním trhu také nebylo snadné nalézt své uprázdněné téma, a historická fikce takovou zónu v 90. letech představovala.

Jenomže má-li dnes někdo literárně prorazit, musí se tak stát hlavně na americkém knižním trhu. A tam zase uspěje jen omezený okruh historických období – Římané, Vikingové, křižáci, Tudorovci a viktoriánská éra. „Recese zasáhla i tohle odvětví a napsat pro Američany román z třicetileté války by si skutečně nikdo netroufl,“ míní nedělník. Přesto je úspěch žen nesporný – v Británii drží první a třetí místo bestsellerů tohoto žánru Mantelová a Philippa Gregoryová obsadila čtyři místa z prvních deseti nejčtenějších románů. „Ženy čtou daleko víc než muži, ale recenzenti to tak nevidí a píší hlavně o spisovatelích,“ poznamenává magazín Bookseller.

A jak se vlastně žena stane autorkou historických románů? Berridgeová vyrůstala s otcem, který chtěl sice syna, ale když se to nepodařilo, brával ji na výpravy za válečníky Zuluů v Africe. Nejraději dnes píše scény z válečné vřavy. „Podle mě je to prubířský kámen každého románu – vytvořit situaci, kde se obyčejní lidé octnou ve zcela neobyčejné situaci, v níž je maximum nebezpečí. A abych psala více mužsky, mám nad stolem písemné varování, že místo slovesa ,cítil‘ nebo ,vnímal‘ musím psát ,myslel‘ či ,uvažoval‘,“ prozrazuje autorka.

Scottová má zase klub příznivců z řad válečných veteránů, kteří jí pravidelně mailují, ať je v klidu, protože oni nevěří, že by tohle dokázala napsat žena. „Je to blufování na druhou. Ale pokud si muži, kteří zažili bojové situace myslí, že jsem muž, který také válčil, je to velké vyznamenání. I když radši bych své scény psala jako Manda Scottová,“ říká smutně autorka.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: rma
Spustit audio