Spíše symbol než ocenění Benešových zásluh o stát

Od smrti prezidenta Edvarda Beneše uběhne už 56 let, tedy více než půl století. Není pochyb, že v jeho případě jde o významnou postavu československých a českých dějin. Edvard Beneš byl při zásadních jednáních, když se po první světové válce tvořila nová mapa Evropy. Rozhodující měrou se podílel na vyjednání vzniku Československa s vítěznými mocnostmi. Nebýt jeho úřednické píle, vytrvalosti a diplomatické obratnosti, těžko by Československo v roce 1918 vzniklo. A právě na tento demokratický stát navazuje i současná Česká republika. Edvard Beneš stál věrně po boku jeho symbolu, kterým byl prezident Tomáš Garigue Masaryk.

Když se později stal jeho nástupcem, dostal se do mlýnských kol dalších dějin a jeho jednání už nebylo tak jednoznačně přijímáno. Jeho jednání v průběhu mnichovské krize, v londýnském exilu a později za nové poválečné situace, kdy se k moci drali komunisté, je více než diskutabilní. Existence tzv. prezidentských dekretů, kterými se obnovovaly právní poměry po válce v roce 1945 dodnes rozdělují českou společnost.

Na toto téma jsme vysílali už mnoho úvah z jedné i ze druhé strany a jistě se k tomu ještě vrátíme. Zůstaneme u toho, proč poslanci soudí, že je třeba historické zásluhy prezidenta Edvarda Beneše ocenit. S návrhem přišli poslanci za ČSSD Radko Martínek a Karel Šplíchal z ČSSD a Jitka Gruntová z KSČM. Pro zákon pak hlasovali hlavně poslanci KSČM, ČSSD a částečně ODS. Proti naopak byli poslanci z Unie svobody, KDU-ČSL a zbytku ODS. Už toto rozložení o mnohém vypovídá. Zejména komunističtí poslanci v roli navrhovatelů a bezvýhradných podporovatelů jsou v pozoruhodném postavení. Byli to totiž právě komunisté, kteří vždy odmítali tu část z Benešovy osobnosti, která byla spojena s demokratickou tzv. první republikou. Proč asi nyní změnili názor?

Nesouhlas s přijetím zákona vyslovila i vláda. V jejím usnesení k návrhu zákona se dočteme:

Využití formy zákona k deklarování zásluh bývalého představitele státu je zcela neobvyklou, výjimečnou a ojedinělou formou ocenění, která byla v historii bývalého Československa použita pouze jednou - zákonem č. 22/1930 Sb. Nové použití tohoto způsobu by mohlo vést k nežádoucí devalvaci neopakovatelného aktu oceňujícího zásluhy zakladatele státu T. G. Masaryka.

Je zřejmé, že zákon má deklarovat něco zcela jiného, než je ocenění půl století starých zásluh historicky rozporuplného politika. O český stát se totiž zasloužili i jiní politikové a přesto oceněni nebudou. Jde totiž především o jakýsi symbol přihlášení se k tzv. Benešovým dekretům, tedy k dekretům prezidenta republiky. A samozřejmě také ne ke všem, ale hlavně k těm, díky kterým mohlo dojít k odsunu sudetských Němců z území Československa. Tento akt ukončil dlouholeté soužití a vzájemné ovlivňování se českého a německého národa na území současné České republiky. Je zřejmé, že jde především o toto, proč se k současné adoraci prezidenta Beneše připojují i komunisté.

Také odsun třímilionové německé menšiny z roku 1945 je už historií a je těžké po půl století něco skutečně objektivně posuzovat nebo dokonce odčiňovat. Nezpochybnitelným faktem ale je, že česká společnost se ve své většině s tímto svým historických dědictvím neuměla vyrovnat. K tomu samozřejmě přistupuje strach z případného zpochybnění majetkových poměrů, kterého umějí zejména populistické síly dobře využívat. Nahrávají tomu ostatně i stejně radikální hlasy ze sudetoněmeckých spolků, které naopak o Benešovi občas hovoří bezmála jako o masovém vrahovi.

Odsun sudetských Němců byl důsledkem nejstrašnější války v dějinách lidstva a tzv. Benešovy dekrety, týkající se německé menšiny je možné chápat z dobového kontextu. Pranic ale nepatří do současné doby a trvání dokonce na jejich platnosti jako součásti právního řádu České republiky je absurdní. Samozřejmě je možné trvat na právním stavu, který založily, protože opravovat historii nelze. Samotné dekrety by ale měly býti co nejdříve prohlášeny neplatnými, už jen proto, že obsahují principy, neslučitelné se současným právním vnímáním, v extrémním případě například připouštějí trest smrti, který byl v České republice zrušen.

V těchto souvislostech je bohužel nutné dívat se i na nově přijatý zákon o zásluhách prezidenta Beneše. V nové Evropě by už všechny naznačené souvislosti měli posuzovat historikové a parlamenty by se měly věnovat současnosti.