Spíš smutný případ ex-ministra financí

Ale jak si i se svou "pravou rukou" Barborou Snopkovou počínali v Mělnické Libertě, dokazovaly četné stopy, především pak účetní knihy, který se nejprve údajně ztratily, ale nakonec je policie nalezla. Kupodivu je paní Snopková nezničila, nýbrž u kohosi jen uschovala. A k dispozici byla i svědectví, že šestiapůlmiliónový úvěr, který Svoboda získal u IPB na rozvoj podniku posloužil k zaplacení dluhů za předešlé podnikatelské aktivity. Koncem roku 1997, nedlouho po Svobodově převzetí Liberty, byl na zdevastovanou firmu vyhlášen konkurs, ale inkriminovaná dvojice opět použila dost vysoké peníze na jiné záplaty místo aby putovaly k věřitelům.

Pikantní samozřejmě bylo, že celá "akce Liberta" běžela v době, kdy byl Svoboda pokladníkem sociální demokracie a teprve na něj čekal post ministra financí ve vládě, která se dopředu oháněla heslem jiné akce, totiž "čisté ruce". Bylo by ovšem nefér se za to ČSSD posmívat - podobné případy se mohou stát i v jiných politických subjektech. Zeman si samozřejmě měl dát větší pozor komu svěřuje státní kasu. Hlasy upozorňující na poněkud šíbrovské Svobodovy tendence už dřívější nechal bez povšimnutí. Nejspíš proto, že v době, kdy se ČSSD léta soudila o vlastnictví Lidového domu a měla zmrazené účty, Svoboda získal půjčku od podnikatele Radima Masného, který si ovšem nepřál být zveřejněn a Svoboda jeho přání splnil. Nicméně když se kauza roku 1999 rozběhla naplano, nepokoušel se Zeman ministra nijak viditelně zachránit, odvolal jej z vlády, byť si podle svého zvyku dal trochu na čas a především nechal dál běžet vyšetřování. Pokud si vzpomínáme správně, Svoboda se nakonec stal jedinou velkou rybou v síti "čistých rukou", krátce po té v tichosti odpískaných do ztracena. Jakoby sociální demokraté po uchopení moci nahlédli, že důsledně se očista v oblasti ekonomické kriminality provádět vpodstatě nedá, neboť provázanost hospodářské sféry se státní správou a tedy politikou je už příliš hustá a rozseknout ji hrozí vlastně dominovým zemětřesením.

Trvalo roky, než se Svoboda se Snopkovou ocitli před soudem, on stále mlčící, ona posílající další a další zdravotní neschopenky. Včera odvolací soud potvrdil ex-ministrovi pětileté vězení a Snopkové původní výměr zkrátil na tutéž taxu o půl roku. Nemusí však zaplatit každý po miliónu korun, ale jen dvě stě tisíc. Hodlají se ještě dovolat k nejvyššímu soudu, ale další řízení se může konat v době, kdy už budou za mřížemi.

Těžko říci zda si Svoboda myslel, že se mu nějakým způsobem podaří kauzu Liberta zlikvidovat jaksi z vyšší moci důležitého člena vlády. Možné to je. A upřímně řečeno, lze si i představit, že by se mu to za určitých okolností povedlo. Jenže tunel v provedení dlouholetého tandemu měl příliš amatérské rysy a Svoboda se podle všeho nenacházel v tak silné pozici, aby jej dokázal zatušovat. Kauza v podstatě končí, kauza páru dnes už starších lidí, kteří nedovedli odolat pokušení přijít k bohatství. Respektive, kterým se asi nedařilo v podnikání, ocitli se v úzkých a Libertu pak už od počátku brali jen jako prostředek k podvodnému získání prostředků na dluhy a možná i na nějaké vlastní přilepšení. Vlastně je to spíš smutné. A poučné rozhodně rovněž. Cynik by možná řekl, že především pro ty, kteří si říkají, že tak hloupí by oni nebyli. Zbývá doufat, že případ Svobody a Snopkové je už jen jakési echo z poměrně divokých let devadesátých. Ale zároveň dobře víme, jak je propojení moci a obchodu lákavé a že mu tu a tam neodolají ani veřejní činitelé z dávno zavedených demokracií. Tam i tady je ovšem každý případ podvádějícího a následně odsouzeného politika, velkopodnikatele či finančníka významný. Předejít jim nikdy stoprocentně nepůjde, ale je důležité, aby nezůstaly navždy uklizeny.