Špioni proti íránskému jadernému programu

Izraelci prý s určitým úspěchem infiltroval některé íránské instituce a v některých případech se možná dokonce podíleli na likvidaci klíčových osobností íránského nukleárního výzkumu. Informace listu prý pocházejí od zdroje ze CIA. Do určité míry se shodují s tvrzeními knihy "Tajná válka s Íránem", kterou vloni na podzim vydal jeden izraelský novinář. Ten také hovoří o řadě sabotážních akcí, které byly provedeny v koordinaci s USA. Jde například o to, že některé západní firmy jsou pod kontrolou tajných služeb, íránským odběratelům nejdříve spolehlivě dodávají kvalitní zboží, ale po získání důvěry záměrně dodají defektní materiál, zejména je-li to zařízení určené pro nukleární program.

Je pravda, že íránský jaderný výzkum už postihla celá řada technických problémů a, ale ty je také možné přičítat jiným příčinám než jen organizované sabotáži. Brát tedy úplně vážně tvrzení Daily Telegraphu, které převzaly i některé české deníky, není možné, ale jistě také není možné nic z toho zcela vyloučit.

Jde o to, že zejména z hlediska Izraele jsou snahy Teheránu získat jadernou technologii životně důležitou otázkou. Zatím se hovořilo jen o dvou liniích, po nichž je vedena izraelská snaha íránský jaderný program zpomalit nebo zastavit.

Jednak je tu možnost přímého vojenského úderu, a pak diplomatická ofenzíva. Zastavme se nejdříve u vojenské možnosti. Podobnou akci Izraelci provedli už dvakrát. Počátkem osmdesátých let izraelské stíhačky zničili irácký jaderný reaktor v Osiraku. Tím paradoxně ochránily nejen Izrael, ale možná právě i Írán, který tehdy s Irákem vedl válku. Druhou podobnou akci provedli předloni, kdy zlikvidovali jakési zařízení v Sýrii, o kterém se většina odborníků domnívá, že šlo o jaderný reaktor severokorejského původu. Hlavním strategickým východiskem Izraele je, že jaderná zbraň v rukou režimů, jako je ten syrský nebo íránský, je natolik vážná hrozba existenci, že stojí i za riziko spojené s individuálním útokem a následným mezinárodní odsouzení Izraele.

Izrael dal už vloni veřejně najevo, že plánuje nákup speciálních amerických bomb, které jsou schopny ničit podzemní bunkry. Byl to nepochybně izraelský, ale možná i americký vzkaz do Teheránu, že eventualita přímého útoku je stále ještě ve hře, i když zatím byl Washington proti vlastní i izraelské operaci. O to zajímavější je asi týden starý článek z Los Angeles Times, podle kterého lidé z Obamova okolí nepochybují o tom, že Írán ve vývoji jaderné zbraně pokračuje. Obamova administrativa však také chce začít novou éru vztahů s Teheránem, a snaží se alespoň dočasně ukázat vlídnější tvář.

Zbývá tedy druhá možnost, a tou je diplomatický tlak na Írán, aby s jaderného programu vzdal, a nebo aby ho alespoň přesunul pod kontrolu Mezinárodní agentury pro jadernou energii. Ta zrovna toto úterý zopakovala, že není spokojena s množstvím a kvalitou informací, které od íránských úřadů dostává. K většímu tlaku na Írán jsou ochotny i důležité západní země, včetně Francie a Německa. Jde v zásadě o embargo na dovoz některých materiálů do Íránu, omezení půjček tomuto státu a také institucím, které patří takzvaným revolučním gardám. Izraelci se velmi angažují v mobilizaci západních zemí proti Íránu a jen s částečným úspěchem zdůrazňují, že jde o hrozbu i jejich bezpečnosti, a mělo by tedy být jasné, že jen vyjednávat není možné donekonečna.

A co na to Írán? Jeho ekonomika má velké problémy, které se zhoršily poté, co spadla cena ropy. Írán vynakládá velké prostředky právě na svůj jaderný program, a také na vojenské a politické angažmá v celé oblasti. Lidé jsou nespokojeni. Prezident Ahmadínežád bude v polovině roku obhajovat svou funkci, a jeho nejvážnější vyzyvatel, exprezident Chátamí, jej kritizuje právě za to, do jaké izolace zemi dostal. Zatím však Teherán dává přednost zvýšení své odstrašující síly i za cenu dalších nákladů. Vypuštění íránské družice pomocí íránské rakety minulý týden ukázalo, že tento stát bude brzy schopen vyrobit střelu, která jednou obsáhne celou planetu. Írán také investuje velké prostředky do obrany proti případnému útoku na svá jaderná zařízení. Právě v pondělí z Teheránu přišla zpráva, že armáda zcela přebuduje strukturu svých vzdušných sil, a protivzdušné síly budou vyčleněny jako samostatná jednotka. Už několik let se spekuluje o tom, jestli se nakonec Íránu podaří získat od váhajícího Ruska velmi výkonný protivzdušný systém S-300, který by do budoucna mimořádně zkomplikoval jakýkoli letecký útok na íránské cíle. Zatím se zdá, že Rusko dá přednost zlepšování vztahů s Obamou před vojenským posílením Íránu. Moskva však nehodlá s Teheránem zcela přerušit jadernou spolupráci, a hraje se Západem svou vlastní partii.

Írán zatím se západem a Mezinárodní atomovou energií úspěšně hraje zdržovací hru, a čeká na okamžik, kdy bude moci prohlásit, že zbraň má a už se nemusí s nikým bavit. Do této skládanky by tedy zapadala zpráva ze včerejšího vydání listu Daily Telegraph. Protože se diplomatické úsilí zatím míjelo účinkem a vojenské řešení zůstalo dosud nevyužito, ke slovu přišla zdržovací kontra-taktika. Tedy maximální zpomalování íránského postupu na cestě za jadernou zbraní, ke které se možná rozhodla izraelská tajná služba. Každému je jasné, že zdržení není zastavení, a tak pokud se nestane něco jiného, Izrael, Blízký východ a nakonec i západ budou jednoho dne konfrontováni s existencí jaderných zbraní v rukou íránského režimu. Podle některých tvrzení to bude ještě koncem letošního roku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .