SPD v SRN

Otázky, které si v této souvislosti kladou novináři, jsou následující: Co se to děje s levicí? Proč ztrácí právě v době, kdy jejich témata jako sociální rovnost, boj s nezaměstnaností a hospodářská krize prožívají konjunkturu? Dnes má takzvané levé křídlo SPD ve Sněmovně asi osmdesát členů a v jejich čele je sedmapadesátiletý Ernst Dieter Rossmann, který neúspěch vykládá jako důsledek chování jeho frakce: levice nesnáší autority a o všem ráda a dlouho diskutuje. Levice se nehodlá snadno přizpůsobovat pravdě, která je nadiktovaná. V jednom rozhovoru to řekl Rossmann jasně: "U nás se nehlasuje, my nemáme žádný program, my sloužíme jen jisté politické orientaci... Sázíme na obsah a ne na kariéru." Bohužel tato slova už není možné brát moc vážně, protože právě ani na obsahu se krajní levice není schopná domluvit.

Tady bude nejspíš klíč, proč nové vedení se s takovými členy chce rozejít: Chce-li strana zase získat své ztracené voliče, musí mít jasný program, být čitelná a nemůže mít ve straně velký počet lidí, kteří se nejsou schopní na ničem domluvit. S pány Steinmeierem, jako budoucím kandidátem na kancléře a Münteferingem v čele strany se dostaly ke slovu v německé sociální demokracii pragmatici. Z krajní levice se stala jen marginální skupina složená z dalších menších skupinek jako jsou ještě například pacifisté a ekologové. Všechny tyto skupinky jsou o své svaté misi přesvědčeni, ale nejsou schopní naslouchat ostatním.

Dříve měla levá frakce v Bundestagu ještě jednu nepominutelnou tvář, a tou byla paní poslankyně Andrea Nahles, která si ale rovněž brzy uvědomila, že její šance na sjednocení takhle uspořádané levice je malá, a proto se posunula se svými názory víc do středu: Došla evidentně k závěru, i potom, co její životní partner Annen ztroskotal, že celá strana, aby mohla mít úspěch příští rok ve volbách, musí být více ve středu. Nedávno jasně řekla, že sociální demokracie může být jen tehdy silnou stranou, když levé křídlo a pravé křídlo budou v rovnováze a budou schopní spolu komunikovat. Jen tak je možné, aby členové strany, přívrženci a voliči drželi pohromadě.

Politologové ale většinou vidí důvody posledních neúspěchů sociální demokracie mnohem hlouběji, a sice v neoliberálním posunu politiky bývalého kancléře Gerharda Schrödera, který se nejprve zbavil Lafontaina a pak přišel před lety s reformním balíkem, a tím posunul sociální demokracii do pravého středu, což otevřelo na levém křídle prostor pro populisty a novou stranu Die Linke. Franz Müntefering - zdá se - má jedinou šanci: sice se nejprve musí zbavit krajní levice, ale zbytek musí naopak do strany pevně integrovat a vést s ním dialog. Někteří politologové se ale domnívají, že takový scénář je přežitý.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .