Špatně vykynutí Gross se Sobotkou

31. leden 2005

Zdálo by se, že po posledním zasedání výkonného výboru sociální demokracie hora porodila myš. Možná hora jménem sociální demokracie nic než myš porodit není s to, ani neumí. Jak jinak hodnotit, příslib, že někdy v budoucnu si vláda vyhrne rukávy a vytvoří podmínky pro odstranění jazykové negramotnosti, činící Čechy nekonkurenceschopné nejen na evropském, ale postupně i na domácím trhu práce. Sláva, chce se zvolat. Začneme se konečně učit anglicky. Učitelé angličtiny dostanou přidáno. Možná - někdy.

Gross se Sobotkou to opravdu mysleli upřímně, když nám tvrdili, že sociální demokracie není stranou vysokých daní, že naopak i sociální demokraté daně snížit umějí. Tak navrhují snížit daně z příjmu lidem, pohybujícím se v pásmu nízkých nebo takřka nízkých příjmů. Nadprůměrně vydělávajícím bude opět zasoleno. Nezmění se pro ně nic. Hoši, kteří se nás snaží přesvědčit, že produkují politiku blairovsko-schröderovského ražení, tak naopak dávají tahem na snížení daní málo vydělávajícím najevo, že ti úspěšnější musejí být nejen po zásluze potrestáni, musejí být trestáni trvale. Usilovat o vyšší příjmy se v této zemi prostě nevyplatí. A je navíc podezřelé. Dostaneš přes dvacet tisíc měsíčně a tumáš, hned přes prsty. Přijdou reformisté ze sociální demokracie a stáhnou tě, bohatce, z kůže. A tak nezbývá, než přiznávat daňově výhodný, tedy nízký výdělek, zbytek si nechávat vyplácet načerno - a když už by mělo být vůbec nejhůř, přijde hodný strýček Škromach s náručí plnou sociálních dávek.

Česká sociální demokracie je v krizi nejméně od konce druhé světové války. Tehdy nenabízela nic než být ochotným pacholkem českým komunistům, aby pak po převratu v roce 1948 byla jejich první obětí. Po roce 1989 se jim sice postavila zády. Nepostavila se však zády k východiskům, na kterých staví svůj program. Když Zdeněk Škromach mluví o sociálním státě, má na mysli na myšlence sociálního státu parazitující komunistickou verzi státu zaopatřovacího. Když Gross se Sobotkou hodlají snižovat daně, pak v duchu třídního boje, tiše s komunisty sdíleného. Sami nepochybně namítnou, že tomu tak není. Vždyť jsou přece především stranou lidí práce. O ty jim jde zejména. Jejich politika tudíž je a bude obhajobou těchto lidí. Kdo nebo co jsou lidé práce, se už nedozvíme. Odvozeno od návrhů daňových úlev to jsou lidé, kteří vydělávají nanejvýš dvacet tisíc měsíčně. Ti, co mají více, už lidé práce patrně nejsou. Kým tedy jsou? Příživnickou, spekulující verbeží? Vykořisťovatelskými parazity? Zbohatlíky, jimž se třeba podívat se na zoubek? Patrně ano, proč by jinak měli být trestáni stejnými, pokud možno vysokými daněmi?

Jestliže se nás tandem Gross - Sobotka snaží přesvědčit, že oni jsou oněmi novodobými českými blairy a schrödery, že s nimi do české levicové politiky přijde nový liberální duch, vytírají nám, ale i sobě zrak. Gerhard Schröder, ale i Otto Schilly, nakonec Joschka Fischer, Daniel Con-Bendit, Tony Blair mají zcela jiné fundamenty. Kdysi, v šedesátých letech minulého století jako mladí rozhněvaní muži otřásali západoevropskými metropolemi a definitivně, alespoň za svoji generaci vymetli z politiky reakcionářství, jemuž ve dvacátém století vděčíme za ty největší hrůzy. Jejich politické fundamenty jsou autentické, vycházející z vnitřního přesvědčení. I když jejich dnešní politika se zdaleka nepodobá tomu, co kdysi jako radikálové hlásali. Lhostejno zda jsem jejím stoupencem, nebo naopak nejsem, je ale přesvědčivá, nevyhnaná pouze marketingovými triky.

Gross se Sobotkou jsou naopak jen marketingovými výtvory. Velice opatrnými výtvory. Chtěli by těsto, do něhož míchají dnešní sociálně demokratickou politiku, pořídit co nejlevněji a co nejméně bolestně. Kdyby to šlo, bylo by to samé droždí. Jen, jak známo, droždí samo o sobě, kynout neumí.

autor: ern
Spustit audio