Španělsko přehodnocuje svou židovskou minulost. Pomáhá mu malíř El Greco

Toledo. Když si osvojil benátskou barevnost a římskou sošnost a smísil je se svými byzantskými kořeny, „Il Greco“ neboli Řek přijel roku 1576 do Španělska a právě zde se usadil

O jedné letošní květnové neděli hlasovalo 52 občanů o změně jména svého městečka ležícího nedaleko španělského Burgosu. Od roku 1623 bylo známé jako Castrillo Matajudíos – druhé slovo znamená „zabij židy“. Většina rozhodla o návratu k původnímu jménu Mota de Judios – Pahorek Židů. Mapy Google už změnu respektují.

V této inciativě obyvatel malého města se podle britských Financial Times zračily širší změny, v nichž Španělsko přehodnocuje svou bohatou, ale problémovou židovskou minulost. O necelé dva týdny později schválila španělská vláda zákon, který má umožnit členům celosvětové sefardské komunity, aby se hlásily o španělské občanství.

Sefardové jsou potomci Židů, kteří byli po roce 1492 vyhnáni ze země. Gesto Madridu není náhodné, protože ve Španělsku nyní prudce stoupá zájem o všechno, co souvisí se sefardskými Židy. Tato nálada veřejnosti zabarvila i letošní oslavy, které připomínají, že uplynulo čtyři sta let od smrti muže jménem Doménicos Theotokopulos. V dějinách umění je známý jako El Greco.

Krétský rodák bezpochyby rozpaluje kolektivní představivost Španělů. Na výstavu El Greco a moderní malířství, která byla nedávno otevřena v madridském Pradu, se stojí dlouhé fronty. Jinou výstavu věnovanou El Grekovi v jeho adoptivním městě Toledu vidělo čtvrt milionu návštěvníků a na podzim tam má být ještě několik menších expozic.

Čtěte také

Jedna z nich bude umístěna v toledské synagoze El Tránsito, což má svůj význam, protože stále trvají dohady o malířově původu. Mohl to být žid? Všechno nasvědčuje tomu, že El Greco byl vychován jako řecký pravoslavný křesťan. Romanopisec Félix Urabayen byl spolu s několika dalšími španělskými spisovateli na počátku 20. století přesvědčen, že El Greco měl židovský a možná sefardský původ.

Za diktatury generála Franka mezi lety 1939 a 1975 byly El Grekovy portréty neznámých aristokratů pokládány za vyjádření duše Španělska, ale kdo ví, co by tomu řekl samotný malíř. Ale ať byl žid nebo ne, El Greco byl nepochybně outsider – okrajová postava, která přinášela nový způsob, jak se dívat na svět.

El Greco, Portrét starého muže

Když si osvojil benátskou barevnost a římskou sošnost a smísil je se svými byzantskými kořeny, „Il Greco“ neboli Řek přijel roku 1576 do Španělska a usadil se v Toledu. V prašném bigotním srdci španělského impéria se město, které maloval ve svých biblických výjevech, koupalo v tajemném světle. Bylo to místo, kam se někdy snášelo nebe jako zjevení, jak to vidíme na jeho krásném Pohřbu hraběte Orgaze.

Přestože aktivně vycházel aktivně vstříc mystice španělské protireformace, malíř El Greco zemřel roku 1614 jako ztracená existence. V jeho podobiznách extatických biblických postav můžeme vidět soucit s outsidery a vyvrženci, který ladí s citlivostí moderního člověka. A co je opravdu zajímavé, v Toledu měl vřelé vztahy k židovským konvertitům v rozporu s duchem doby a jeho ponurým křižáckým tažením za čistotu krve.

Čtěte také

Výstava El Greco a moderní malířství v madridském muzeu alespoň navenek nevypovídá o židech, ale o obdivu, který vůči němu chovali malíři 20. století, jak o tom svědčí například obrazy Edouarda Maneta, Diega Rivery, Francise Bacona a Jacksona Pollocka.

El Greco byl znovu objeven na konci 19. století. Moderní doba ocenila nejen jeho duchovní naléhavost, ale i sošnou pevnost jeho těl. Hlásil se k němu Paul Cézanne, Pablo Picasso i němečtí expresionisté.

El Greco (Domenikos Theotokopoulos, 1541–1614): Kristus nesoucí kříž, asi kolem roku 1580

V madridském Pradu jsou také obrazy Marka Chagalla, Jacoba Steinhardta a Chaïma Soutina svědčící o tom, že El Greco našel ve 20. století odezvu i mezi židovskými umělci. O této souvislosti vypovídá také expozice v toledské synagoze El Tránsito hledající paralely mezi dílem dávného umělce a současnými výtvarnými trendy.

Obrovský triptych německého výtvarníka Wolfa Vostella, který žil za Frankovy diktatury ve Španělsku, se jmenuje Šoa 1492–1945 a trochu se podobá slavné Picassově Guernice.

Dávno před příchodem El Greka bylo Toledo střediskem, kde se za katolického krále Alfonsa X překládaly spisy křesťanských, židovských a muslimských učenců. Tuto dobu připomíná stálý projekt Artangel, který k letošnímu výročí smrti El Greca vytvořila sochařka Cristina Iglesiasová a nazvala ho Tři vody. V jedné jeho části se dlažební kameny na náměstí Ayuntamiento zvedají, aby odhalily spodní proud tekoucí přes zkroucené kořeny.

Čtěte také

Malíř El Greco se narodil na Krétě, vyučil se jako písař pravoslavných ikon, západní umění si osvojil u Tiziana, Jacopa Bassana a Tintoretta v Benátkách a nakonec zakotvil ve španělském Toledu, kde se po staletí mísila antická, muslimská, židovská a křesťanská kultura.

V zemi, která ho přijala, je označován za „duši Španělska“, ale ani běžný divák se neubrání pocitu, že to nebyl moc pravověrný člověk.

Zpracováno ze zahraničního tisku.