Souvisí odstraňování soch s přepisováním dějin?

Ve stínu stromů se Leninovi sedí určitě lépe než na vyprahlých náměstích litevských měst
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ve stínu stromů se Leninovi sedí určitě lépe než na vyprahlých náměstích litevských měst

Veřejné plastiky politických vůdců se leckde po světě stávají předmětem úcty, vzpomínání a vzývání, ale i revolučního strhávání. Dnešní Ukrajina a boření tamních Leninů budiž příkladem.

O co jde při odstraňování pomníků, které vznikly na objednávku dobové ideologie? O ničení model, které nikdy neměly stát? O souboj s mocí? Přepisování dějin? Nebo dokonce vandalství?

Socha vůdce bolševické revoluce Vladimira Iljiče Lenina byla nedávno odstraněna se souhlasem státních úřadů z charkovského náměstí svobody na Ukrajině.

Charkovský Lenin nebyl první ani poslední. Od počátku konfliktu jich na Ukrajině padlo na tři sta. Podle Aliny Špakové z ukrajinského ústavu národní paměti jich kolem dvou tisíc dvou set v zemi ještě stojí. A nutno připočíst i tisíce leninových bust, reliéfů a pamětních desek.

O tom, že Leninův kult stále žije, není pochyb. U nás se o tom přesvědčily Karlovy Vary. Na podstavec zdejšího pomníku T.G.M. muselo být před pár lety velkými fonty vytesáno celé jeho jméno, protože ruští lázeňští hosté si holohlavého prezidenta pletli právě s Vladimirem Iljičem a ve dnech výročí mu k nohám kladli květiny.

Za zmínku stojí rozstřílení největšího evropského ideologického sousouší, tzv. Stalinova pomníku – ironicky nazývaného fronta na maso – z pražské Letné. K tomu došlo v roce 1962 z popudu Nikity Chruščova, který se jal zrušit stalinský kult.

Stalinův pomník po prvním odstřelu v roce 1962

Historie Stalinova pomníku stojí za připomenutí především kvůli tragickému osudu jeho tvůrce, významného a velmi talentovaného sochaře své doby Otokara Švece, jehož motocyklista získal evropský věhlas.

K zakázce byl vyzván ústředním výborem strany. Chtěl se jí vyhnout a tak v mnoha směrech porušil podmínky zadání soutěže. Přesto zvítězil. Pár měsíců před odhalením spáchal sebevraždu.

Po roce I989 začali mizet Leninové, Gottwaldové, Zápotočtí a další. Některá díla byla pravděpodobně roztavena, ale většina pořád existuje. Jenže kde? Žádný centrální sklad či depozitář odstraněných soch u nás neexistuje.

Lze předpokládat, že mnohé velké „poklady“ zůstaly v majetku tradičně dělnických měst jako jsou Ostrava či Havířov. Muzeum Vyškovska má dnes jednoho velkého Lenina, jednoho velkého Gottwalda a osm malých Gottwaldů, jsou v depozitáři v Dědicích, údajném Gottwaldově rodišti.

Své odstraněné sochy má prakticky každá městská část Prahy. V majetku magistrátu jich mnoho nezůstalo, o čemž svědčí depozitář Galerie h. města Prahy.

Na Slovensku se sochy komunistických vůdců odstraňovaly stejně jako v Čechách či na Moravě. A i tam jich je většina umístěna v archivech za městem, v depozitářích, jež spadají pod slovenskou Národní galerii.