Souvisí odstraňování soch s přepisováním dějin?
Veřejné plastiky politických vůdců se leckde po světě stávají předmětem úcty, vzpomínání a vzývání, ale i revolučního strhávání. Dnešní Ukrajina a boření tamních Leninů budiž příkladem.
O co jde při odstraňování pomníků, které vznikly na objednávku dobové ideologie? O ničení model, které nikdy neměly stát? O souboj s mocí? Přepisování dějin? Nebo dokonce vandalství?
Socha vůdce bolševické revoluce Vladimira Iljiče Lenina byla nedávno odstraněna se souhlasem státních úřadů z charkovského náměstí svobody na Ukrajině.
Charkovský Lenin nebyl první ani poslední. Od počátku konfliktu jich na Ukrajině padlo na tři sta. Podle Aliny Špakové z ukrajinského ústavu národní paměti jich kolem dvou tisíc dvou set v zemi ještě stojí. A nutno připočíst i tisíce leninových bust, reliéfů a pamětních desek.
O tom, že Leninův kult stále žije, není pochyb. U nás se o tom přesvědčily Karlovy Vary. Na podstavec zdejšího pomníku T.G.M. muselo být před pár lety velkými fonty vytesáno celé jeho jméno, protože ruští lázeňští hosté si holohlavého prezidenta pletli právě s Vladimirem Iljičem a ve dnech výročí mu k nohám kladli květiny.
Za zmínku stojí rozstřílení největšího evropského ideologického sousouší, tzv. Stalinova pomníku – ironicky nazývaného fronta na maso – z pražské Letné. K tomu došlo v roce 1962 z popudu Nikity Chruščova, který se jal zrušit stalinský kult.
Historie Stalinova pomníku stojí za připomenutí především kvůli tragickému osudu jeho tvůrce, významného a velmi talentovaného sochaře své doby Otokara Švece, jehož motocyklista získal evropský věhlas.
K zakázce byl vyzván ústředním výborem strany. Chtěl se jí vyhnout a tak v mnoha směrech porušil podmínky zadání soutěže. Přesto zvítězil. Pár měsíců před odhalením spáchal sebevraždu.
Po roce I989 začali mizet Leninové, Gottwaldové, Zápotočtí a další. Některá díla byla pravděpodobně roztavena, ale většina pořád existuje. Jenže kde? Žádný centrální sklad či depozitář odstraněných soch u nás neexistuje.
Lze předpokládat, že mnohé velké „poklady“ zůstaly v majetku tradičně dělnických měst jako jsou Ostrava či Havířov. Muzeum Vyškovska má dnes jednoho velkého Lenina, jednoho velkého Gottwalda a osm malých Gottwaldů, jsou v depozitáři v Dědicích, údajném Gottwaldově rodišti.
Své odstraněné sochy má prakticky každá městská část Prahy. V majetku magistrátu jich mnoho nezůstalo, o čemž svědčí depozitář Galerie h. města Prahy.
Na Slovensku se sochy komunistických vůdců odstraňovaly stejně jako v Čechách či na Moravě. A i tam jich je většina umístěna v archivech za městem, v depozitářích, jež spadají pod slovenskou Národní galerii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.