Souvisí odstraňování soch s přepisováním dějin?

Ve stínu stromů se Leninovi sedí určitě lépe než na vyprahlých náměstích litevských měst
Ve stínu stromů se Leninovi sedí určitě lépe než na vyprahlých náměstích litevských měst

Veřejné plastiky politických vůdců se leckde po světě stávají předmětem úcty, vzpomínání a vzývání, ale i revolučního strhávání. Dnešní Ukrajina a boření tamních Leninů budiž příkladem.

O co jde při odstraňování pomníků, které vznikly na objednávku dobové ideologie? O ničení model, které nikdy neměly stát? O souboj s mocí? Přepisování dějin? Nebo dokonce vandalství?

Socha vůdce bolševické revoluce Vladimira Iljiče Lenina byla nedávno odstraněna se souhlasem státních úřadů z charkovského náměstí svobody na Ukrajině.

Charkovský Lenin nebyl první ani poslední. Od počátku konfliktu jich na Ukrajině padlo na tři sta. Podle Aliny Špakové z ukrajinského ústavu národní paměti jich kolem dvou tisíc dvou set v zemi ještě stojí. A nutno připočíst i tisíce leninových bust, reliéfů a pamětních desek.

O tom, že Leninův kult stále žije, není pochyb. U nás se o tom přesvědčily Karlovy Vary. Na podstavec zdejšího pomníku T.G.M. muselo být před pár lety velkými fonty vytesáno celé jeho jméno, protože ruští lázeňští hosté si holohlavého prezidenta pletli právě s Vladimirem Iljičem a ve dnech výročí mu k nohám kladli květiny.

Za zmínku stojí rozstřílení největšího evropského ideologického sousouší, tzv. Stalinova pomníku – ironicky nazývaného fronta na maso – z pražské Letné. K tomu došlo v roce 1962 z popudu Nikity Chruščova, který se jal zrušit stalinský kult.

Stalinův pomník po prvním odstřelu v roce 1962

Historie Stalinova pomníku stojí za připomenutí především kvůli tragickému osudu jeho tvůrce, významného a velmi talentovaného sochaře své doby Otokara Švece, jehož motocyklista získal evropský věhlas.

K zakázce byl vyzván ústředním výborem strany. Chtěl se jí vyhnout a tak v mnoha směrech porušil podmínky zadání soutěže. Přesto zvítězil. Pár měsíců před odhalením spáchal sebevraždu.

Po roce I989 začali mizet Leninové, Gottwaldové, Zápotočtí a další. Některá díla byla pravděpodobně roztavena, ale většina pořád existuje. Jenže kde? Žádný centrální sklad či depozitář odstraněných soch u nás neexistuje.

Lze předpokládat, že mnohé velké „poklady“ zůstaly v majetku tradičně dělnických měst jako jsou Ostrava či Havířov. Muzeum Vyškovska má dnes jednoho velkého Lenina, jednoho velkého Gottwalda a osm malých Gottwaldů, jsou v depozitáři v Dědicích, údajném Gottwaldově rodišti.

Své odstraněné sochy má prakticky každá městská část Prahy. V majetku magistrátu jich mnoho nezůstalo, o čemž svědčí depozitář Galerie h. města Prahy.

Na Slovensku se sochy komunistických vůdců odstraňovaly stejně jako v Čechách či na Moravě. A i tam jich je většina umístěna v archivech za městem, v depozitářích, jež spadají pod slovenskou Národní galerii.