Soumrak listinných akcií na majitele

Nezní to příliš dramaticky, ovšem význam tohoto kroku běžný pozorovatel zjistí, když se podívá do obchodního rejstříku. Akciových společností, které mají listinné akcie na majitele, může být až polovina a v posledních dvou třech letech se skoro žádné jiné akciovky nezakládají. Přitom platí, že právě listinné akcie na majitele jsou nejsilnějším nástrojem korupce a tunelování veřejných zakázek poslední doby.

Na celém světě existují akcie na majitele a akcie na jméno. S akciemi na jméno se obchoduje obtížně, protože jejich majitelé jsou zapsáni v akcionářských knihách společnost a každý obchod se v nich musí zaznamenat. Akcie na jméno umožňují společnosti, aby jejich prodej svými stanovami omezila či úplně zrušila.

S akciemi na majitele se dá obchodovat mnohem snadněji. Stačí, když se dva lidé sejdou a jeden od druhého akcie nakoupí. Pak se stane jejich majitelem bez ohledu na ostatní akcionáře.

Ovšem akcie na majitele se vyskytují ve dvou formách, elektronické a listinné. Elektronické akcie se převádějí pomocí bank či clearingových center, listinné dávají možnost, aby si je lidé vyměňovali bez jakékoli cizí asistence. Na rozdíl od elektronických akcií na majitele u nich nemusí existovat žádná evidence.

To je právě případ České republiky a nutno dodat, že je to v rámci Evropy výjimečný případ. V Německu se musí prodeje a nákupy akcií zapisovat a je tedy možné jejich majitele dohledat. Zmíněný systém následují Slováci i Poláci. Přísnější jsou Francouzi, kteří akcie na majitele vůbec nepřipouštějí, a jejich model následovalo Maďarsko, Ukrajina a Rusko. Tento přístup se v případě Ruska zcela neosvědčil, protože tamní firmy se registrují v daňových rájích třeba na Kypru, anebo v Karibiku a o jejich majitelích se tak nakonec stejně neví. Češi jsou v tomto případě rovněž určitým druhem daňového ráje. Poslechněme si, co o listinných akciích na jméno říká otec české privatizace Tomáš Ježek v deníku E15:

"Jsou zde minimálně dva velké důvody, proč totální anonymita listinných akcií na majitele silně vadí. Tím prvním důvodem je snaha některých osob vyhnout se povinnostem plynoucím ze zákona o střetu zájmů. Má-li nějaká akciová společnost listinné akcie na majitele, ministři, starostové, primátoři a další dostávají příležitost zadávat státní zakázky společnostem, které sami vlastní, tedy sami sobě. Vlastníky akciové společnosti s listinnými akciemi na majitele totiž nelze identifikovat. Druhým důvodem je možnost obcházet pomocí listinných akcií na majitele zákon proti praní špinavých peněz. Je absurdní, že převod peněz přesahující půl milionu korun musí podle zákona probíhat bezhotovostně, aby mohl být registrován v bance, ovšem akcie miliardové hodnoty mohou jít z ruky do ruky," napsal Tomáš Ježek. S pomocí listinných akciích se zkrátka podvodník snadno dostane na veřejné peníze. Politik či úředník vypíše veřejnou soutěž a pak zfixluje výběrové řízení tak, aby vyhrála spřízněná firma. Jde to třeba známou metodou losování, kdy jsou do druhého kola připuštěny jen společnosti, které se mezi sebou dohodly.

Firma získá dobrou zakázku a pak se potřebuje politikovi odměnit. Půjčí mu akcie na pár dnů, kdy se vyplácejí dividendy a politik tak inkasuje svůj podíl ze zisku. Pak akcie vrátí. Daň z dividend za něho zaplatí akciová společnost a tak se nikdo nedozví, že politik peníze dostal. Vše se přitom děje v rámci zákona.

Zde je možná skryto tajemství předražených zakázek, kterými je Česká republika proslulá.

Teď se snaží poslanci listinné akcie na majitele zrušit a přizpůsobit se německé či slovenské praxi. Ve čtvrtek se bude projednávat zákon o zrušení listinných akcií, který předkládají místopředseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka a předseda Zelených Ondřej Liška. Zároveň je připravena novela obchodního zákoníku, kterou sepsal šéf lidovců Cyril Svoboda.Ve čtvrtek je tedy na pořadu první čtení. Pokud nebude zákon vrácen, má šanci, že bude schválen ještě do konce května. Určitě to však nebude mít snadné, protože se norma nelíbí ani ministerstvu financi ani ministerstvu spravedlnosti. Vzhledem k tomu, že normu vládě představila ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, tak nepřekvapí, že i vláda má kritické stanovisko.

V jejím usnesení se užívají dva argumenty. Zákon je především málo účinný, protože podvodníci budou jako jejich ruští kolegové registrovat firmy v Karibiku či na Kypru. Ovšem pak stačí naprosto jednoduché opatření, které by takovým firmám zabránilo v účasti při soutěžích o veřejné zakázky.

Druhý argument je těžko uvěřitelný: pokud u nás zavládnou přehlednější poměry, tak prý hrozí, že začnou odcházet podnikatelé, kteří se v Česku usadili právě kvůli bezpečné anonymitě. Vito Corleone by to neřekl lépe.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .