Soudci a vyšší platy

Předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek vzápětí řekl:"Jsem přesvědčen, že je chybné, když z úsporných opatření je jedna skupina vyňata a je jí přiznána výhoda, která neplatí pro ostatní".

Ostatní komentáře ze strany politiků i novinářů se už soustředily výhradně na platy, ale v žádném z těch, co jsem slyšel nebo četl, se nikdo nezmiňoval o tom nejpodstatnějším. A sice, že nález Ústavního soudu byl zdůvodněn nezávislosti soudců, která by akceptováním parlamentního nařízení byla narušena.

Základní signál, vyslaný Ústavním soudem, který v zemi střeží demokracii, zní: Parlament, vláda, Ministerstvo spravedlnosti ani nikdo jiný nemá právo rozhodovat o soudcích, jinak by soudy nemohly plnit svou kontrolní funkci, kdyby byly v čemkoliv podřízené těm, které mají kontrolovat.

Politici a novináři zmíněnými postoji předvádějí jen jediné. Že stále nepřijali za svůj demokratický princip společnosti, který bazíruje na delegování pravomocí a odpovědnosti na co nejvíce center, aby tak moc nemohla být kýmkoliv snadno zneužita a místo moci jedné strany, které měla vládnout na věčné časy, si demokracii představují jako moc vítězné strany či vítězné koalice. Skutečná moderní demokracie je tudíž pro ně stále ještě příliš složitý systém, který by rádi zjednodušili.

V rámci těchto snah zjednodušení se snažili i eliminovat funkci Ústavního soudu tím, že se z toho orgánu pokoušeli učinit odkladiště pro politiky, kteří by zúžili na nejnižší možnou míru kontrolní funkci tohoto orgánu.

Na tahu je evidentně Senát, který by měl nyní tvrdě uhájit nezávislost tohoto vrcholného demokratického orgánu. Pokud se nám nepodaří uhájit suverenitu Ústavního soudu, uděláme si v rámci Evropské unie jen ostudu, neboť lidé se budou obracet na Soud pro lidská práva ve Strassburgu a naše republika tam bude prohrávat, jako tam prohráváme restituční spory.

Politici samozřejmě se své absolutní moci vzdávají neradi a neochotně, ale jak praví klasik Edmund Burke: "Jen bojem a úsilím je osvětlována podstata ctnosti". Či u nás oblíbený Martin Heidegger: "život je vlastně bojem, odstranit boj by znamenalo odstřihnout životu všechny nervy".

Nejvíc, co nás v současnosti ohrožuje, je tedy to, že v minulosti jsme ztratili, nebo v nás byla alespoň ochromena, schopnost vést denně tvrdý boj za svá práva. Jak by to dopadlo, kdybychom tento boj prohráli, nám při svém prvním angažmá v Ústavním soudu předvedl lidovecký politik Miroslav Výborný, který hlasoval proti vrácení platu soudcům. Nehájil tedy zájmy nezávislé justice, ale naopak zájmy politiků, kteří se snaží míti tento orgán pod svou kontrolou.