Současná Indie očima optimisty aneb Indické naděje
Problémů, jimž musí Indie dnes a denně čelit a o nichž jsme si povídali v minulém dílu našeho seriálu, je víc než dost.
Některé z nich jsou tak závažné a zdánlivě nemající řešení, až zainteresovaný pozorovatel, který v této nové světové velmoci nalezl pomyslný druhý domov, propadá depresi a beznaději. Lze z toho začarovaného kruhu vůbec vystoupit? Lze změnit osud více než jedné miliardy lidí, z nichž odhadovaných 30 procent stále žije pod hranicí chudoby a zhruba stejný počet nadále zůstává negramotných? Lze nějak smysluplně spojit náboženskou a kulturní tradici, která v indickém kontextu představuje nepřerušenou kontinuitu 3000 let, s moderní dobou, jež náboženství ignoruje a z kultury vytváří unifikovaný multinárodní paskvil patřící všem a nikomu? Má tedy onen bezbřehý optimismus, jemuž dnes houfně propadají indičtí političtí představitelé i prostí lidé, vůbec nějaké opodstatnění?
Důvodem k optimismu se zdá být povaha indického politického zřízení. Jistě, demokracie není bezchybná. Ostatně právě díky ní a její neohrabané pomalosti se indický ekonomický zázrak zatím nedokáže přiblížit ani na dohled tomu čínskému. Ten sice byl nastartován o 15 let dříve, ale protože se odehrál v totalitní společnosti, pod vedením a za bedlivé pozornosti úzké skupiny vyvolených se stranickou knížkou v kapse, nemusel brát nejmenší ohledy na protikladné zájmy jednotlivých vrstev společnosti. V Číně politická elita rozhodla o tom, jakým směrem vést zemi, aniž by musela brát v úvahu potenciální dočasnou nepopularitu takového rozhodnutí a tím pádem i ztrátu voličské přízně. V demokratické Indii se naopak každý politický krok stává terčem útoků opozice, vše je podrobeno nelítostné kritice četných nevládních a lidsko-právních organizací, stranou nezůstávají ani svobodná média. Politické strany, které jsou v Indii u moci, musí být proto velmi opatrné, a tím pádem bohužel i pomalé či nepružné.
O tom, že zdejší politická scéna funguje podle demokratických principů, přesvědčují již více než 60 let pravidelně se konající volby, které bývají mezinárodními pozorovateli hodnoceny jako zcela regulérní a bezproblémové. Podobně jako je tomu zvykem v jiných demokraciích světa, dochází zde k obměně vládnoucích politických elit, a to jak na rovině centrální vlády, tak i v lokální politice na úrovni svazových států Indické unie. Žádná z těchto změn nehrozí přerůst ve státní převrat, a Indie se proto právem jeví jako nejstabilnější politický režim v oblasti. O Indii se dnes víc a víc hovoří v souvislosti s jejím obrovským trhem, a tedy jako o nové ekonomické mocnosti. Její skutečný význam ovšem spočívá právě na rovině politické, protože se profiluje jako stát dbající na zájmy svých menšin (samozřejmě že s občasnými excesy), stát bez mocenských geopolitických ambicí, a tudíž neagresivní, stát, který chce a dovede být věrným politickým spojencem i spolehlivým ekonomickým partnerem. Velká škoda že tuto skutečnost nejvýznamnější světoví hráči zatím spíše ignorují.
Největší balvan na zádech Indie byl po řadu dekád spatřován v nekontrolovatelném růstu její populace. Na rozdíl od přísných regulačních opatření v Číně, díky nimž tam byl problém přelidnění zřejmě vyřešen, v Indii všechny pokusy o omezení porodnosti zkrachovaly. Teprve v novém tisíciletí, spolu s narůstajícími konzumentskými ambicemi početné střední třídy, dochází k jisté přirozené samoregulaci, jejímž výsledkem je ideál nukleární rodiny o čtyřech členech – rodiče a dvě děti. Mnozí indičtí, ale i západní ekonomové ovšem v poslední době v indické přelidněnosti spatřují potenciální výhodu do budoucna. Indická populace je totiž ve srovnání s okolním světem neuvěřitelně mladá, vždyť více než polovinu z ní tvoří lidé mladší 25 let a plnou třetinu dokonce děti pod 15 let věku. Zatímco tedy valná většina ekonomicky vyspělých zemí rapidně stárne a tím pádem narůstá ekonomická závislost jejich obyvatel, počet práceschopných Indů bude podle prognóz ještě řadu let stoupat. Tento populační bonus se ovšem může stejně tak proměnit v hluboký hrob indického pokroku. Vše bude záležet na tom, zda budoucí vlády Indie dokáží vytvářet na domácím trhu takové podmínky, které zajistí dostatek pracovních míst pro nastupující generaci, a současně zkvalitní školství, které je absolutní podmínkou jakéhokoliv pokroku.
O zdánlivě nekonečných možnostech obrovského indického trhu toho bylo napsáno již mnoho. Trh je to stále ještě nenasycený, lákající zahraniční investory, stejně jako jsou dosud neuspokojeny potřeby a přání rostoucí střední třídy. Mimochodem, ta bude kolem roku 2030 nejpočetnější na světě. Již dnes je ale mimořádnou výhodou příslušníků indické střední třídy dobrá znalost angličtiny, bez níž, zdá se, není a ani nebude možné v současném globalizovaném světě uspět. Ať se nám to líbí nebo ne, angličtina se zkrátka stala vstupenkou na loď plující k blahobytu. Tam, kde jsou čínští podnikatelé odkázáni na tlumočníky, jednají Indové přímo. Pro mnohé z nich představuje angličtina dokonce rodný jazyk, třebaže s řadou indických specifik, výslovností počínaje a výskytem slov vypůjčených z hindštiny či v menší míře z jiných indických jazyků konče. Díky dobré znalosti tohoto dnes již mezinárodního jazyka také Indové obsadili prestižní místa na amerických i britských univerzitách, vedou špičkové vědecké týmy nebo jsou v nich v hojném počtu zastoupeni. Indické zahraniční komunity navíc nejsou ve srovnání s komunitami jiných postkoloniálních či asijských národů neprodyšně uzavřeny, neuzamykají se do přísně střežených ghett, kde platí společenská pravidla přenesená do hostitelské země ze vzdálené vlasti. Taková relativní otevřenost usnadňuje integraci do většinové společnosti, aniž by nutně vedle ke kulturní či náboženské asimilaci.
Nejpozoruhodnější naděje, kterou Indie pevně třímá v rukou, vyvěrá z pluralitní povahy její společnosti. Vždyť území Indie se stalo domovem prakticky všech světových náboženství, a třebaže soužití různých komunit nelze ani zdaleka označit za ideální, Indie se může pochlubit nejdelší historickou zkušeností s hledáním vzoru, podle nějž by kulturní a náboženská jinakost nebyla na překážku společné existenci. V tomto ohledu jako by byla opravdu daleko před celým světem. Držme tedy Indii a jejím obyvatelům palce, aby všechny své naděje dokázali proměnit v realitu. Bez pochyb si to zaslouží.
Seriál Indie mezi tradicí a modernitou vysíláme v magazínu o světě Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
